Proč dáváme přednost všem ostatním před sebou?
Proč upřednostňujeme štěstí druhých před tím naším vlastním?
Proč ztrácíme víru v sebe sama a přenecháváme zodpovědnost za naše životy na druhých?
Proč se necháváme vláčet bahnem, které třeba ani není naše?
Jsou věci, které ovlivnit můžeme, a pak jsou věci, na které nemáme vliv žádný. S těmi druhými se rovnou rozlučte. Co můžete ovlivnit, ovlivněte! To, s čím nemůžete nic udělat, přijměte.
Proč byste ale měli přijímat to, že se sami budete vždy dávat až na poslední místo?
Že vždycky budete sedět na té nejméně pohodlné židli v koutě, jen aby si ostatní mohli sednout?
Nenechte se zmýlit. Nemluvím zde o sobeckém chování, kdy z rukou stařenky vyrvete poslední volnou židli, abyste si vy mohli uposadit vaše ctěné pozadí.
Mluvím zde o lásce sám k sobě. O zdravém sebevědomí. O tom, že pokud si chci začít vážit ostatních lidí, musím si nejprve začít vážit sám sebe.
Je snadné posunout se až na to poslední místo. Je snadné se tam skrýt. Schovat se za falešnou morálku. Udělat ze sebe tu hodnou, která každému pomůže. Toho, který si nechá od každého všechno líbit. Člověka, který pohřbí sám sebe ještě za živa.
Znáte ty okamžiky, kdy si hluboko uvnitř sebe přejete říct NE? Kdy v hloubi své duše křičíte „NE, už to pro tebe nebudu dělat!“, ale pak znovu jdete a uděláte to? Děláte věci, které dělat nechcete? Které se vám příčí? Které s vámi nerezonují? A to všechno jen proto, že se bojíte dát najevo svůj nesouhlas a říci druhému NE?
Co by se mohlo stát? Mohl by se urazit a už by s vámi nikdy nepromluvil? Pomluvila by vás za zády? A o takového člověka ve svém životě opravdu stojíte? Co vám to dává? Co vám to přináší?
Někdy to zkrátka jen neumíme. Neměli jsme se to kde naučit. Nikdo nám neporadil, jak se to dělá. Jak se máme vyrovnat s nepříjemnými pocity, které s sebou odmítnutí přináší. Ale dobrou zprávou pro vás je, že toto se dá naučit. Říkat lidem, situacím „NE“ je něco, co zvládnete, pokud to opravdu budete chtít.
Zkuste to nejprve na maličkostech. Co si vybavíte jako první, když se vás zeptám: „Co tě nebaví? Co tě štve? Co je to něco, u čeho máš vždycky chuť říct NE? Kdy se cítíš být zneužívaný? Kdo ti bere energii?“
Máte to? Výborně!
Udělejte si z toho učení takovou malou, soukromou hru. Slibte si, že pokaždé, když se dostanete do takové situace, kdy budete chtít říct NE, prostě to uděláte. Zkuste to. Dejte si jednu jedinou situaci, nebo osobu, která vás vysává a které nechcete věnovat svůj čas, a pokaždé, když to přijde, trénujte. Říkejte svá malá, opatrná NE.
A že se to někdy nepovede? No a co! To přeci vůbec nevadí. Nevím, jak vy, ale já jsem se na kole taky nenaučila jezdit hned napoprvé.
Zkoušejte to tak často, jak to jen půjde. Uvidíte, že vás to po nějaké době začne bavit. Začnete vyhrávat sami nad sebou. Nad svými starými, zakořeněnými návyky. A takové výhry vás zaručeně potěší.
Až si začnete být jistí v kramflecích, vyberte si další situaci a posouvejte své hranice.
Začněte dávat sebe na první místo. A ne, není to sobecké! Sobecké je stále hledat tu poslední volnou židli, abyste ji pak přenechali nabouchanému kulturistovi v propoceném tričku. Je to sobecké vůči vám.
Chtějte pro sebe něco víc. Chtějte být pro sebe člověkem, kterého budete mít rádi.
Staňte se pro sebe nejlepším přítelem.
Co byste chtěli pro svého nejlepší ho kamaráda? Předpokládám, že jen to nejlepší. A proč? Protože ho máte rádi, protože vám na něm, nebo na ní zkrátka záleží.
Chtějte to samé pro sebe!
Dovolte si to. Dovolte si myšlenku, že si to zasloužíte. Že na to máte právo.
Dejte ve svém životě sebe na první místo a uvidíte, že tím změníte mnohé.
