Máte někdy pochyby či strach, jestli nejste divní, jiní nebo dokonce “šílení”/magor? Normální. Co to vůbec znamená? Má na to někdo zcela spolehlivé ukazatele? Těžko. A kdo tvrdí, že jo, tak rychle pryč od něj! Pro nás psychology je tohle slovo spíš sprosté tabu.
To jedno malé slůvko se strašně přeceňuje – zdá se, jako by mělo velkou moc. Když to o někom řekneme, uznáme ho tak vlastně právoplatným členem lidské společnosti, je v suchu. Uf. ✅
Ale co když o někom řekneme, že je NEnormální? Dostane svou nálepku, propadne se do “škatulky” cvoka a chudáka nebo nebezpečného tvora, kterému je lepší se oklikou vyhnout. S takovým cejchem se pak nežije snadno…⚠️
Normální versus výjimečný
Často si slovo normální pleteme s většinový, převažující nebo s to, na co jsem zvyklý já. Někdy taková záměna může mít i dalekosáhlé důsledky, kvůli kterým pak unikátní člověk zapadne do šedivé masy nebo se dokonce cítí být vyčleněný a sám, jen aby proboha nevyčuhoval. Jedná má klientka o tom ví své:
Marika (39): Rodiče mě odmalička učili, jak mám být “normální”: třikrát denně sprcha, pít jen vodu nebo černý čaj, neslavit zcela zbytečný den narozenin a hlavně být pořád lepší a dál, než spolužáci/kamarádi/partneři…Jediným výsledkem je, že se celý život cítím být totálně “mimo”.
Pokud i dále pochybujete o svém mentálním zdraví…
Rozhodně je normální – ba co víc – je to v pořádku:
- zažívat radostné i takzvané “negativní” emoce (vztek, smutek, strach)
- pracovat na sobě, a to i s pomocí terapeuta/psychologa/kouče
- přiznat si (i svému okolí), že prostě dělám občas chyby no
- znát svá slabší místa, své nedostatky, stejně tak i své přednosti
- nerozumět všemu, co se kolem (a někdy i uvnitř) mě děje
- být originál, který si cestu životem “proklestí” dle svých schopností a přání
- mít někdy zataženou náladu, jindy zářit a svítit
- říct nevím, neumím, nemůžu nebo nechci
- zanadávat si, když mě něco hodně zklame
- sledovat to, co zrovna pro sebe potřebuju
- …a taky si to dopřát, sakra!
Byla by škoda, kdybychom všichni byli stejní. Různorodý potenciál je to, z čeho při práci s klienty vycházím. Díky tomu je cesta poradenství a koučování vždy o jiném dobrodružství, o novém cíli a jedinečném zážitku!
Celý článek najdete na: zarivenitro.cz
