Řeholnice je členka ženského církevního řádu, která se řídí předepsanými pravidly, řeholí (z latinskéhoregula – pravidlo), a která se k tomu zavázala slavnými řeholními sliby. Významově podobná slova mniška a jeptiška označuje členku některých řádů či obecněji ženský protějšek mnicha.[1] Jako novicka se označuje žena, která ještě nesložila řádové sliby a na plnoprávné členství v řádu se připravuje. Řeholnice se obvykle oslovuje jako „sestra“. Ženské řeholní společenství vede matka představená či – v některých řádech – abatyše.
Stejně jako mužští mniši se řeholnice mají řídit evangelijními radami chudoby, čistoty, a poslušnosti, k nimž se zavazují řeholními sliby, a dodržovat řeholi, pravidla svého řádu. Zpravidla oblékají řeholní roucho typické pro daný řád či kongregaci. Oděv, který křesťanské řeholnice nosí na znamení zasvěcení a jako svědectví o chudobě.
Hoješín je tichým a pokojným místem s bohatou historií i současností. Do této historie je zahrnut život již zmíněné řeholnice Elišky Pretschnerové. V roce 2005 byl zahájen proces jejího blahořečení. Sestra Eliška byla vyhlášena patronkou roku 2006 v královéhradecké diecézi. Při této příležitosti sestry v Hoješíně nainstalovaly výstavu o jejím životě – ta je zde stále ještě ke zhlédnutí.
Současnost Hoješína tvoří malá komunita otevírající brány zámečku všem, kteří sem přicházejí a chtějí trávit chvíle v meditaci, zamyšlení nebo aktivitě. Řeholnice si váží pomoci obyvatel vesnice i okolí. Mnozí lidé do Hoješína přijíždějí, aby se tam osvěžili, a místo toho věnují svůj čas a energii na zlepšení zdejšího areálu. „Všem takovým patří upřímné Pán Bůh zaplať. Ani nevíte, jak nám pomáháte. Jedenkrát měsíčně máme mši svatou za dobrodince. Buďte si jisti, že jste tam zahrnuti,“ předává své díky sestra Terezie. Pobyt a aktivity v Hoješíně všechny sestry těší. „Lidé říkají, že je pobyt u nás obohatí, my jsme naopak obohaceny jimi. Je to zvláštní a krásná výměna,“ vyznává se sestra Terezie.
