Přirozenost jako krása: Jak překonat společenský tlak na dokonalost
V dnešním světě plném soupeření o různé pozice ve společnosti, se jako ženy nemusíme vždy cítit spokojené samy se sebou. Vnímáme silný tlak z vnějšku, který nám diktuje, že bychom měly být ve všech směrech dokonalé. A tak chtě nechtě potlačujeme svoji přirozenost a snažíme se přiblížit se uměle vytvořeným ideálům krásy. Zcela se odpojujeme samy od sebe, odmítáme svou jedinečnost a namísto toho hledáme způsoby, jak se změnit, abychom odpovídaly smyšleným normám. Z těchto skutečností pak pramení naše nedůvěra ve vlastní dary a schopnosti, naše nízké sebevědomí, pocity žárlivosti a neustálé pochyby o vlastní hodnotě a kráse.
Je na čase změnit svůj přístup k sobě samé
Protože jedině s pocitem vlastní jedinečnosti, sebelásky a přijetí všech svých domnělých nedostatků, můžeme kvést a zářit do světa. Inspiraci k tomu najdeme tam, kde bují bezpodmínečná láska a radost života, v přírodě.
Příroda neklade rostlinám a tvorům žádné normy. Nediktuje jim, jak by měli vypadat a jak by neměli vypadat. Neopovrhuje stromem, který roste křivě, neodepírá lásku ptáčkovi s pochroumaným křídlem. Stejně tak sama zvířata i rostliny o sobě nepochybují ani v případě, že jsou slabí nebo mají nějakou vrozenou deformaci. Nesrovnávají se s jinými druhy a nesnaží se nikoho napodobovat. Jsou samy pro sebe ideálem a žijí ve své vlastní přirozenosti. Tím nejvyšším zákonem je pro ně život. Kdyby o sobě pochybovaly a byly samy se sebou nespokojení, zpochybňovaly by tím své vlastní bytí.
Podívejte se na kopretinu. Mohla by si stěžovat, že nevoní jako růže. Ona se však s nikým nesrovnává, září do světa se svým zlatým středem a tělem plným bílých okvětních plátků. Je si vědoma vlastní jedinečnosti, svých darů a krásy.
Jako ženy se neustálými pochybnosti o sobě neuvěřitelným způsobem zbržďujeme ve vlastním růstu. Bojíme se ukázat světu v pravém světle. Svou přirozenost skrýváme a stydíme se za ni. Přitom kdybychom všechna ta pouta odhodily, dostala by se ke slovu sebeláska a nádherně nás oživila! *heart*
Za co všechno se podvědomě trestáte?
Co všechno na sobě nemáte rády? Je to nadváha? A kdo vlastně může objektivně zhodnotit ideální váhu? Kdo řekl, že ideální váha je X kg? Proč byste nemohly být krásné i s ,,pár kily navíc”? Odmítáte samy sebe na základě toho, že neodpovídáte normám vymyšleným společností. Přitom, kdybyste se narodila někde na krásném ostrově bez lidí, nikdo by vaši váhu nehodnotil. Byla by to vaše přirozenost, ve které vás příroda bezpodmínečně přijímá. Vykašlete se na to, co říkají druzí. Jste jedinečná, stejně tak jako je jedinečná kopretina v celém lánu růží. A pokud už se budete chtít srovnávat, srovnávejte se pouze sama se sebou. Pokud sama cítíte, že potřebujete zhubnout, abyste se cítila lépe, zapracujte na tom. Srovnávejte však tyto své vlastní pokroky pouze s tím, jak jste na tom byla před časem, nikoli s tím, jak vypadá vaše štíhlá kamarádka.
Máte velký nos? Kdo určuje, jaký nos je v pořádku a jaký už ne? Kdo si dovoluje hodnotit vaši přirozenost? Kdo? Snad jen příroda nebo bůh by měli právo hodnotit, ale oni na rozdíl od lidské společnosti bezpodmínečně přijímají.
Jednu dobu jsem také řešila svůj orlí nos a pak jsem si najednou uvědomila, že znám spoustu nádherných žen i celebrit (Adéla Banášová, Anna Polívková, Tereza Maxová,…), které mají opravdu velké nebo zvláštně tvarované nosy a přitom mají neuvěřitelný šarm a sebevědomí a druzí je obdivují. Došlo mi, že je to o našem vlastním přístupu. To, co samy považujeme za nedostatek, může ve skutečnosti být naší předností. Každá taková domnělá vada na kráse má svůj charakterizační příznak. Dělá z vás někoho jedinečného, charakterizuje vás a dodává vám vaše osobní nezaměnitelné kouzlo. *heart*
Zamilujte se!
Samy jste se určitě někdy za svůj život setkaly s ženou, která byla na první pohled naprosto dokonalá: dokonalé křivky, dokonalé vlasy, dokonalý make-up, dokonalé rysy, ale byla tak nějak bez šťávy. Neměla, čím by zaujala. Působila jako maketa. Chcete snad i vy působit jako maketa? Pamatujte na to, že pokud budeme o svých nedostatcích uvažovat negativně, bude nám to odrážet i okolí, protože budeme mít v mysli vsugerovanou myšlenku o tom, že za všechno může naše vada. Když se ale přijmeme se vším všudy a nahlédneme na svoje nedostatky pozitivně, budeme působit i navenek mnohem přitažlivěji pro druhé.
Fotograf Alan Homolka, který fotí úchvatné portréty žen, nedávno v jednom rozhovoru pro nejmenovaný časopis zodpověděl otázku paní redaktorky o tom, co podle něho dělá ženu krásnou. Jeho odpověď jsem si zapsala:
„Sebevědomí. Když si uvědomuje svoji “ženskost”. Potom také odlišnosti, jako jsou pihy, odstáté uši, výjimečnost. A také když je žena spokojená, zamilovaná. Zamilované ženy jsou nejkrásnější, to vím.“Odlišnosti a domnělé vady na kráse jsou ve skutečnosti naší předností. Buďte přirozené a zamilované: Zamilujte se do všech svých charakteristických rysů! *heart*
PS: Tento článek jsem publikovala i na blogu projektu La qué sabé, který se zaměřuje na ženský seberozvoj. Jeho autorky Dita a Judita se snaží vyživovat ženské jádro těmi nejkrásnějšími způsoby. Nechte se od nich inspirovat i Vy!
Fotografie: Alan Homolka,
