Je to tak. Stačí se s úpěchem poprat se svou horní mezí a máte k úspěchu nakročeno. Gay Hendricks si tento fenomén osahal na vlastní kůži i o mnoha svých klientů. Znáte ten pocit, že se vám daří, takže si rychle vaše podvědomí začne vymýšlet důvody, proč se radši moc neradovat, protože žádné štěstí netrvá věčně a po vzestupu přichází pád?
A proto je snad i lepší se neradovat vůbec, protože čím víc se poradujete, tím horší bude sešup dolů.
No, není vám to povědomé?
Možná ano, ale teď dobře poslouchejte. Gay Hendricks vypozoroval, že často se nic pokazit vůbec nemusí, naopak! Ta vlna úspěchu už nastala, ale MY byli tím faktorem, který to zkazil. A vůbec ne jenom myšlenkami, ale dokonce i činy! Nevěříte?
Tvrdí, že při tomto myšlenkovém a životním nastavení ve chvíli, kdy dosáhneme té své „horní meze“, kterou mimochodem máme každý někde úplně jinde, někdo velmi vysoko, a tak je relativně úspěšný, někdo této meze dosáhne už ve chvíli, kdy zaplatí měsíční účty. Což se stává předmětem takového děsu a obcese, že naprosto samovolně začne víc utrácet, aby se brzy zase dostal do problémů, což paradoxně přináší úlevu, že „já jsem to říkal“. Už je zase ve svých kolejích, už se zase děje ten hup nahoru dolů, už jsem zase trestán, tak je všechno v pořádku….
A tohle není jediný příklad. Mají to lidé často i ve vztazích, takže ve chvíli, kdy je všechno nějaký čas v naprostém pořádku a vládne idyla, jeden z partnerů začne podvědomě vyvolávat konflikty a hádky. Aby to štěstí trochu rozoral, protože už to je stejně potřeba, a navíc možná to je tak lepší než čekat, co horšího přinese osud, aby do klidného rybníku hodil atomovku.
No, není vám i tohle povědomé?
Někdy si tyto styly chování, myšlení a konání ani neuvědomujeme. Na horní mez narážíme jak v pracovním, tak v osobním životě. Je to chvíle, kdy narazíme na svoji hranici, na které si jsme jisti. A pak najednou už nejsme… nejsme si jisti tím, jestli zvládneme ten maličký kousek úspěchu nebo štěstí, který logicky má následovat. Někdy to může být i jen maličký kousek úlevy, jen chvilka, kdy spočineme bez stresu (viz ten příklad se zaplacenými účty)… a tak šťouchneme do domina, protože „se prostě něco bude dít“… a bude to známé. Neúspěch a strasti už přece tak dobře známe!
Takže, jak z toho ven? Uvědomme si, že obyčejně si děláme starosti jen ze zvrhlé touhy cítit se mizerně.
Tuhle touhu si často neseme z dětství nebo z mládí…
No a co na to autor radí? Ve chvíli, kdy na vás dotírají vtíravé a vlezlé OBAVY:
Pokládá si dvě otázky, které vás z tohoto všeho vyvedou.
Je skutečně možné, aby se to stalo? (skutečně je možné, aby se vaše obava naplnila? Většinou totiž ne, většinou totiž do toho domina ťukneme my, nikoliv osud)
Co mohu udělat právě nyní, aby se situace zlepšila? (no a tady zapojte um, kreativitu, píli a fantazii… když máme tolik možností, jak vymyslet, jak si život pokazit, tak budeme mít dost energie na to vymyslet i jak si ho zlepšit).
Kniha Gay Hendricks: Zóna úspěchu, Synergie Publishing, www.synergiepublishing.com
