Vždycky je velice smutné slyšet, kolik lidí si myslí, že nemůže dělat to, co by opravdu měli rádi, kteří mají za to, že pracovat s minimálním pocitem naplnění je přece běžné, že tak to dělá většina. A ještě horší pak je, když sami dojdeme k závěru, že dosáhnout svých snů stojí strašně moc úsilí, že všechno je příliš složité na to, abychom o to usilovali. Ivo Toman proto doporučuje: „Přestaňte myslet jako 95% lidí!“
Známý podnikatel a autor řady motivačních knih a nahrávek, Ivo Toman, ve své knize Debordelizace hlavy učí lidi myslet primitivně. Vždyť ty nejdokonalejší myšlenky jsou vždy velice jednoduché! „Najděte to, co vám nejvíce funguje, a na zbytek se vykašlete. Výsledkem bude, že budete pracovat méně a s lepšími výsledky. Nemusíte ani nic vědět o principech, které vedou k úspěchům. Musíte ale vědět, jaké chcete výsledky,“ nabádá čtenáře své knihy.
Každý by chtěl být šťastným už dnes, tak proč to nedělá? Toman ve své knize popisuje, že je to velice jednoduché, záleží hlavně na postojích člověka. Podobně jednoduše vysvětluje i to, jak si srovnat své hodnoty a žít podle nich, jak se srovnat s minulostí a pořád z něčeho neobviňovat sebe nebo druhé. Podle něj je překvapivé, že se mnozí lidé dobrovolně vzdávají odpovědnosti za svůj život, nechávají se řídit ostatními, ačkoli nejsou o mnoho kompetentnější než on sám, a přitom zbavit dnes člověka svéprávnosti je velice složité.
Toman také radí, aby se člověk nenechal omezovat svým vnitřním kritikem. Ovšem naše samomluva sice může být leckdy až příliš omezující, nicméně člověk, který je k sobě zcela nekritický, se nikdy nemůže nijak zlepšit, nikam se posunout. Sebekritika je užitečná věc, ale nesmí nás svazovat, a to by mělo být zásadním poselstvím kapitoly o samomluvě. Není tedy možné brát všechno, co autor napsal, úplně doslova – stejně jako řadu knih o osobním rozvoji.
Užitečnost jeho práce bychom našli ale především tehdy, pokud bychom hledali shrnutí toho, proč míváme tolik problémy se soustředěním, s řešením každodenních problémů a proč neustále musíme řešit nějaká dilemata. Návody, jak si s těmito věcmi poradit, jsou při tom velice jednoduché, laicky popsané, a tudíž pro srozumitelné. Ale jako u řady návodů, aby byl člověk ve svém životě spokojený, i tady si můžeme klást otázku, jak moc mohou fungovat. Některé věci i sám autor vidí příliš jednoduše, a tudíž jeho rady a doporučení nemusejí být ve všech případech zcela proveditelné.
Někteří lidé například nemusí trpět nedostatkem času na některé další aktivity proto, že by většinu dne proleželi u televize, jak říká Toman. Jsou lidé, kteří musí pracovat s jinými lidmi – více i méně výkonnými, které si nemohou sami vybrat, protože třeba sami nepodnikají, ale dělají v nějaké škole. Jsou lidé, kteří v rámci své práce musí řešit problémy jiných lidí, například psychologové. A ti třeba mohou svou práci považovat za své životní poslání, že naopak ani neumějí odpočívat. Mohou pracovat pro státní sektor (a vážně buďme rádi, že takoví jsou, mnozí rodiče by si jinak jejich služby nemohli dovolit) a nevydělají dost, aby si mohli dovolit platit paní, co jim vyzvedne děti ze školky a vyžehlí prádlo. Problémy tedy nejsou tak černobílé, aby se jim mohlo dostat tak jednoduchých řešení.
Jednoznačným plusem té knihy je ale i přesto právě to, že i některé složité věci jsou vysvětleny jednoduše. Například tam najdete i jakýsi náhled do historie či do fungování našeho mozku, ačkoli i tady by si čtenář měl pro svůj přehled nastudovat něco víc. Protože vysvětlení ohledně pravé a levé mozkové hemisféry není úplně přesné. Dodnes je jejich funkce zkoumána a dodnes je rozdělení, co která hemisféra ovlivňuje, velice důležité například v oblasti psychologie, protože jejich funkce mají souvislost s pamětí, učením i lateralitou (levorukostí, pravorukostí). Důležitější než texty s odborným nádechem jsou proto cvičení, kterými Toman své čtenáře vybízí k aktivitě, „převratným“ činům v jejich životě a řešení jednotlivých překážek, které mnohý stojí v cestě za štěstím.
