Dárky, které přicházejí z srdce: Příběh jedné omalovánky

Milé ženy,
možná některé víte, že jsem propadla mánii týkající se vybarvování různých omalovánek pro dospělé. Je to opravdu neskutečné, co někteří dokážou vytvořit jen pomocí vybarvování a stínování. Kolikrát jsou to vážně mistrovská díla. Abych se mohla svými výtvory (byť mnohdy nepřesahují úroveň žáků na prvním stupni) taky pochlubit, tak jsem se stala členkou skupinky stejně “postižených” na internetu.

A musím říct, že mě tyhle ženy vážně moc baví. I když se neznáme osobně, tak i virtuálně je nám mezi sebou dobře a vždy se těšíme na výtvory ostatních a rády je komentujeme a vyzdvihujeme, čím jsou tak úžasné. Panuje tam velice příjemná atmosféra a možná i proto mě osobně to motivuje vybarvovat dál a dál. 🙂

Abych však došla k tomu, proč píšu tento blog s nadpisem radost druhým. Jelikož teď bylo období maturit a já jsem v pozici zkoušející měla všeho opravdu až nad hlavu a na pastelky neměla vůbec čas, tak jsem se strašně moc těšila, až tohle období skončí a já se vrátím do svých zajetých kolejí. Včera byl poslední den dvoutýdenního maratonu a já jsem si plánovala víkend s pastelkou v ruce. Jenže ráno jsem se podívala na díla holek ze skupinky a jedna tam psala, že jiná dívčina/žena ze skupinky jí udělala neskutečnou radost, jelikož zrovna od ní dostala poukaz na 500 Kč na nákup potřeb pro omalovánky.

Zjistili jsme tím, že jsou ve velice špatné finanční situaci a že i když si sama často chtěla udělat radost nějakou tou pastelkou, tak tuhle touhu musela odsunout stranou, jelikož peníze opravdu chybí. A mně se v tu chvíli v hlavě zrodil nápad. Nic světoborného. Jelikož jsem v podobné situaci, tak bohužel finanční dárek jsem poslat nemohla (i když bych strašně moc ráda), ale po návratu z práce domů jsem sáhla po jedněch vymalovánkách od Lucie Ernestové a vybrala obrázek s názvem Naděje, pod kterým je napsáno “Vnímej události tak, že pro nás mají smysl, dopadnou-li jakkoliv.” Jednoduše jsem měla tu potřebu jej vymalovat právě pro ni.

Tak se i stalo a já jí ho alespoň takto virtuálně poslala. 🙂 Udělalo to radost mně, ale hlavně i jí. Ono je opravdu moc těžké myslet pozitivně v těžkých životních situacích, ale i já se snažím o to najít vždy něco dobrého na tom světě. Protože já věřím a vím, že za pár let se budeme mít dobře i my. 🙂 Neberte to jako stěžování si, to určitě ne. Vím, že každý člověk prožívá v životě náročná období, která se střídají s lepšími, někdy ta špatná trvají příliš dlouho, ale člověk si alespoň uvědomí, co je v životě nejdůležitější.

Já osobně dělám velice ráda radost druhým. Nepotřebuju dostávat, pro mě je opravdu to nejkrásnější, když vidím, že jsem tomu druhému udělala radost. A často to vůbec nejsou materiální věci. Je tolik věcí, které člověk může druhému dát, i když sám má málo. Stačí se jen usmát na druhého nebo ho obejmout a hned je člověku lépe.

Přeji vám všem, abyste se i v těžkých chvílích snažili najít to světlo v tunelu jak se říká a aby všechny těžkosti a nástrahy života brzy skončily a vy si mohly užívat krás života. 🙂 Jednou to přijde. Věřte mi. 🙂
Vaše Míša

Zdroj foto: Michaela Mitrengová

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account