Proč (se) neumíme hodnotit

Špatně zvolená základna Pokud si na někoho ukážeme a začneme srovnávací proces, jehož výsledkem má být hodnota – tedy sami sebe ve srovnání s někým vyhodnotíme jako lepšího nebo horšího – tak jak vlastně můžeme vůbec přijít k nějakému reálnému výsledku, když nejsme stejní? Ani jeden z nás, ani dvojvaječná dvojčata, nejsme stejní. Všude se v rámci osobního rozvoje dočítáme, že se nemáme s nikým srovnávat, ale vysvětlením zatím bylo pouze to, že to nemá smysl, protože nejsme stejní, jak jsem psala výš. Jenže toto jako vysvětlení nemusí každému stačit. Až toto zjištění, se kterým přišel autor Dan Ariely ve své knize Jak drahé je zdarma, mi dalo tu správnou odpověď. Jsem totiž přesvědčená, že je hodně lidí, kteří jsou rozumově založení a pokud jim někdo řekne, ať něco dělají, aniž by jim dokázali vysvětlit proč to vlastně funguje, budou dále skeptičtí a k jejich posunu nedojde.

Kde není přesvědčení, nemůže být změna.

Základnu nehledejte Vím, že jsou věci, které zhodnotit musíme a podle mě, i umíme. Například při nákupu nové ledničky. Určitě srovnáváme značky, parametry, ceny… Tady si myslím, že náš hodnotící systém se zvolenou základnou má svůj smysl. Ale hodnotit lidské bytosti, to si tak akorát zaděláváme na problém – na náš vlastní problém. Každé vyhodnocení s negativním závěrem pro nás, nám totiž šlape po sebevědomí. Takže pokud jste dosud srovnávali sami sebe s ostatními, tak snad už teď máte důvod, proč to není dobře a proč to nedělat. Snad Vás praktické vysvětlení, že toho náš mozek ani není schopen, pomůže, abyste se pak cítili lépe. My se totiž špatně cítíme dost často právě proto, protože naše základny jsou zvolené špatně. To je fakt lepší, nedělat to vůbec. 🙂 A pokud Vás zajímá, jak se osobním rozvojem vůbec prokousat, pokud například chcete pozvednout svůj život jako celek, zkuste můj online kurz Akcelerátor přání. 🙂 Vaše Lenka