Pověst o macoše: tragický příběh zrádné lásky a smrti
Pověst o Macoše
Jak neobvyklé.
Ležet večer na lůžku v dětské léčebně pro děti s respiračním onemocněním a každý večer poslouchat jinou pohádku nebo pověst.
,,Je tomu již dávno, co ve vesnici Vilémovicích žil mladý hospodář se svým starým otcem, který byl těžce nemocný. Jednoho dne zemřel a mladý hospodář zůstal sám. Poznal pak děvče, které si zamiloval, a za krátký čas byla svatba. Brzy se jim narodil zdravý a silný chlapeček, kterému dali jméno Janíček. Ale jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, mladá žena náhle zemřela a malý Janíček osiřel.
Nějaký čas žil hospodář sám se synkem. Brzy však poznal, že chlapec potřebuje matku a jeho domácnost hospodyni. Uposlechl rady sousedů, aby se oženil podruhé a nakonec si našel dívku, o které se povídalo, že je sice krásná, ale je pyšná a má srdce z kamene.
Za nějaký čas se jim narodil chlapeček. Mladá matka hýčkala své vlastní dítě a podstrojovala mu samé pamlsky. Chlapec však churavěl a chřadl. Porovnávala červené tváře Janíčka s bledostí svého synka a pomalu se do jejího srdce vkrádala zloba a nenávist. Teď začali Janíčkovi zlé časy! Neodvážil se postěžovat si otci, jen občas si v koutku poplakal a zavzpomínal na maminku.
Mezitím se nemoc druhého synka stále horšila. Macecha k němu pozvala na radu sousedek babku kořenářku, aby dítěti pomohla. Ta přišla ještě toho večera a řekla jí, že jí pomůže zázračná bylina, která roste v nedalekém lese. Ta se vydala do lesa a dlouho chodila sem a tam, až se tam objevil černý uhlíř. Ten jí řekl, že jí nepomůže žádná bylina a do té doby, dokud její nevlastní syn bude zdravý a silný, tak její synek bude stále churavější a slabší.
Macecha prchala celá vyděšená z lesa ven. Stále jí v uších zněla jeho slova a v srdci rostla stále větší nenávist k Janíčkovi. Tu jí pojednou napadlo, aby nevlastního syna odstranila a vlastního tak zachránila. S hrůzou pozorovala, že jejímu synkovi se znovu přitížilo. Celé dopoledne proseděla u jeho postýlky, a přemýšlela, jak by se mohla nevlastního dítěte zbavit. Konečně se rozhodla. Odpoledne pohladila Janíčka po hlavě a řekla : „Pojď se mnou, synáčku. Celou noc jsem marně hledala v lese zázračnou bylinku, která může pomoci tvému nemocnému bratříčkovi. Ty máš lepší oči než já a znáš lépe les. Možná, že se ti podaří zázračnou bylinku najít.“
Janíček celý rozradostněný vlídností pospíchal s macechou do lesa. Pomalu začínalo pršet a blížili se k propasti. „ Podívej se, synáčku, tam na okraji propasti, vidíš? To je ta bylinka, která zachrání tvého bratříčka. Běž jí honem utrhnout! Já se nemohu podívat do té hloubky. Podržím tě, abys nespadl.“ Janíček si dodal odvahy, uchopil podávanou ruku a natahoval se po bylince nad propastí.
Už ji dosáhne! Ještě kousek a bude ji mít!
I bouře se ztišila, jako by očekávala, co bude dál. Najednou ruka macechy povolila a Janíček se řítí dolů. Výkřik chlapce zanikl v bouři, která se rozpoutala s plnou silou. Pak běžela v dešti a za rachotu hromů domů, kde její vlastní dítě bojovalo o život.
Na otázku hospodáře, kde je Janíček, odpověděla, že odešel k babičce do Ostrova, která ho jistě ve strachu před bouřkou nepustila domů.
Bouře se pomalu vzdalovala. Otec, který měl o Janíčka strach, oblékl se a šel mu naproti. Po jeho odchodu přivinula matka svého nemocného synka a s hrůzou zjistila, že je mrtev. V bezvědomí se zhroutila k zemi. Po dlouhé době otevřela oči a šíleným pohledem bloudila po prázdné světnici. S divokým smíchem vzala svého mrtvého synka do náruče a vyběhla z domku.
Bouře se přehnala a dřevorubci, kteří šli kolem propasti domů, najednou zaslechli dětský pláč. Pomocí lana žebříků malého Janíčka z propasti a ten jim všechno pověděl. Hlasy rozhořčených mužů byly náhle přerušeny výkřikem zoufalé matky, která se s mrtvým dítětem v náručí vrhla z nedaleké skály do propasti.
S hrůzou pozorovali muži dvě těla, která letěla vzduchem a zmizela v hlubině.
Od těch dob nese tato propast jméno Macocha. Lidé si vypravují, že při bouři je slyšet z propasti pláč a sténání ženy.
To prý v ní naříká macecha…..”
Foto: Eva Kuntová
