Napodobovat druhé, přijmout autoritu, zavázat se víře a knězi, akceptovat dogmata a rituály je plýtvání energie. Když svůj život zasvětíte určité ideologii (ať dobré či špatné), vznikne tříštění a konflikt, které neustanou, dokud bude vedle sebe existovat “jak by to mělo být” a “co je”. To vždy znamená ztrátu energie.
Pokud si tedy kladete otázku, jak se vymanit ze svých konfliktů, přidáváte k mnoha svým problémům další. Ale když své rozpory spatříte jako fakt (ležící jasně a zřetelně přímo před vámi), pak do základu pochopíte pravdu života bez konfliktů. Jinými slovy, my lidé neustále srovnáváme to, co jsme, s tím, čím bychom měli být. To je však jen projekce naší domněnky, jací máme být.
Každý rozpor jde ruku v ruce se srovnáváním – nejen s něčím nebo někým, ale třeba i s vlastním včerejškem. Pouze tehdy, když nic nesrovnáváme, pak nastane “co je”. A žít právě s tímto “co je”, znamená žít v míru. Pak tomu, co je ve vás, můžete věnovat celou svou pozornost, aniž vás cokoli rozptyluje. I když se jedná o utrpení, brutalitu, strach, zoufalství či osamělost, dokážete s tím být tak naprosto, že nevzniká žádný rozpor a celá záležitost zmizí.
Zdroj: D. Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
