Strach, požitky, bolest, myšlení a násilí jsou navzájem provázané. Většina lidí nalézá požitek v nějaké formě násilí, zlosti, protivenství vůči lidem, mnoho lidí také zažívá nenávist k nějaké rase či sociální skupině, nepřátelské pocity vůči druhým. Pokud by tohle v mysli ustalo, člověk by zažíval radost. Je však možné dojít až ke kořeni násilí a vymanit se z něj? Pokud tohle lidé neuskuteční, budeme neustále žít ve vzájemné “válce”. Pokud zastáváte názor, že násilí stejně nikdy neskončí, potom jste se zablokovali předem.
Bylo by možné ukončit v sobě násilí, a přesto žít v tomto nesmírně brutálním světě? Podle D. Krišnamúrtiho to možné je. Uvádí: “Domnívám se, že to možné je: nemít v sobě ani stín nenávisti, žárlivosti, zoufalství a strachu, být se světem v naprostém míru.”
Co pro to můžeme udělat?
Kdybychom věděli, jak nahlédnout do podstaty násilí, a to nejen vnějšího, v podobě válek, výtržností, národnostních třenic, třídních konfliktů, nýbrž také do podstaty násilí uvnitř sebe, v nás samých, pak by se nám možná podařilo z toho všeho vystoupit. Je to neobyčejně složitý problém, vždyť století za stoletím žil člověk násilným způsobem. Veškerá náboženství se v tom snažila člověka krotit, ale žádné neuspělo.
Krišnamúrti dále uvádí: “Pro mě, jakožto lidskou bytost, je otázka násilí neobyčejně důležitá a pouštím se do ní, abych s násilím jednou provždy skončil. Nemohu za někým přijít a říct mu, aby přestal s násilím! To nemá význam. Význam má, zda to chcete vy. Jestli si vy sami přejete porozumět problému násilí…”
(Toto je 1. část ze série 8 článků.)
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
