Neexistuje dobrý nebo špatný vliv, existuje jen vliv jako takový. Když vás ale někdo ovlivní způsobem, který se vám nehodí, pak tomu říkáte “špatný vliv”.
V okamžiku, kdy bráníte svou rodinu, zemi, nebo kus obarvené látky, které říkáte vlajka, svou víru, ideologii, dogma, věc, kterou si přejete anebo vlastníte, tato vaše obrana vyjadřuje zlobu.
Uměli byste se na tuto svou zlobu podívat bez vysvětlování a ospravedlňování, bez tvrzení, že svého “boha” přeci musíte bránit, že jste se rozzlobili správně nebo naopak, že vaše zloba byla hloupost? Dokázali byste se na zlobu podívat na zlost jako takovou? Dokážete na ni pohlédnout zcela objektivně, bez bránění nebo odsuzování čehokoliv?
Stejně jako druhého člověka dokážete “vidět” tehdy, když se na něj díváte bez představ a předsudků, tak stejným způsobem se lze podívat na zlobu. Bude to znamenat, že jste vůči problému zranitelní, nebráníte se mu a pozorujete ten podivuhodný úkaz bez jakékoliv reakce. Je ovšem těžké podívat se na vlastní zlost bez vášně, protože je součástí vás samého.
Přesto se o to pokusíme: “Tady jsem: násilná lidská bytost, ať už je moje pleť černá, hnědá, bílá nebo růžová; nezajímá mně, jestli jsem svou násilnost a zlobu zdědil anebo je ve mně vytvořila společnost; zajímá mě, jestli je možné se jí zbavit. Vymanit se z ní je pro mě vším… protože násilí mě deformuje, ničí mě i svět, a já chci násilí porozumět a vymanit se z něj. Cítím se za násilí ve světě odpovědný.”
“Říkám si: něco s tím dokážu jen tehdy, když se sám dostanu mimo zlobu, mimo násilí, mimo národnost. Cítění, že toto všechno musím v sobě pochopit, s sebou přináší nesmírnou vitalitu a potřebu problém vyřešit.”
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
