Zvládnout nebo požádat o pomoc? Jak jsem se naučila přestat hrát hrdinku
Máte pocit, že MUSÍTE všechno zvládnout sami?
Taky jsem ho měla. Musím, musím, musím, ideálně s úsměvem na rtech a pak jsem se hroutila, když mě ostatní neviděli. Silná jako skála, vždy pevná v kramflecích. Holka, která NIKDY nebrečí. (Na veřejnosti teda…)
Plácala jsem se v pocitech: „Jsi k ničemu, stejně to nedokážeš!“
Ale navenek hrála. Já to dám! Bylo to neskutečně vysilující!
A hlavně, z toho je jasné, že to jednou muselo někde „bouchnout“. A taky, že jo!
Makala jsem jako blázen a výsledek? Nic moc :/. Krachující vztah, krysí závod, šílenost, katastrofa, zoufalství,…
Pak jsem se naučila rozlišovat mezi MUSÍM a CHCIzvládnout
I ve svém NEKONEČNÉM PLÁNOVAČI (tištěný motivační plánovač) píšu: „Zvládnu všechno, pro co se rozhodnu.“
Ano, to už jsem si vyzkoušela a za tím si stojím. To je ale jiný případ… Nemám na mysli, aby člověk hned všechno vzdal, vykašlal se na to! Někdy i věci, které se zdají být složité a nezvládnutelné, nakonec zvládneme, když CHCEME, usilujeme o ně a postupujeme KRŮČEK po krůčku.
Nevzdávejme se, ale…
Nehrajme si ale na hrdiny, když sami víme, že jimi nejsme!
Často nás něco nutí nepřiznat pravdu. Bojíme se, že klesneme v očích druhých a také ve svých vlastních… Když ale vím, že to nezvládnu, mám se s tím dobu mordovat a být nešťastná nebo někoho požádat o pomoc?
Co je horší… NALHÁVAT SI, že to zvládnu, i když vím, že ne… nebo přiznat si, že to nedám a požádat o pomoc?
Uvědomění, že NEMUSÍM všechno zvládat s přehledem, úsměvem na rtu a přetvářkou sama před sebou je neskutečně osvobozující :).
Souhlasíte? Sdílejte článek také mezi své přátele na FB.
Foto: Erika Čákorová
