Krásný den, ráda bych se s tebou podělila o svůj příběh s akné a hlubokým přesvědčením, že vše dělám naprosto správně. Vše začalo v mých cca 23 letech nenápadnými malými pupínky na čele. Do té doby jsem se o obličej absolutně nestarala – žádné čištění ani hydratace ani opalovací krémy. S výjimkou řasenky jsem se ani nelíčila. Svou pleť jsem vůbec nevnímala, neměla jsem k ní žádný postoj ani vztah. Nicméně během posledních třech let jsem svou pleť začala vnímat každý den a to velmi důkladně. Nebylo to mé svobodné rozhodnutí, okolnosti a mé tělo mě donutilo. A jak to všechno začalo? Pupínkům na čele jsem též nevěnovala žádnou pozornost, zakryla jsem to vlasy a bylo hotovo. Postupem času jsem pupínky začala místo na čele více zaznamenávat v oblastí tváří. Jelikož jsem chtěla „urychlit hojení“ začala jsem používat různé mastičky a do zánětlivých míst i fyzicky zasahovat, čímž jsem si akné dále roznášela. Své pupínky jsem podporovala v rozsévání nejen fyzicky, ale zejména psychicky. Snažila jsem se najít jednak příčinu, ale zejména nějaký zázračný lék… Tím lékem jsem byla já sama, slepá a neschopná ústupu.
Tehdy jsem si svým 100% soustředěním na své nedokonalosti ovlivnila kvalitu života. Mé nenápadné pupínky na čele se postupem měnily na velké bolavé boule. Cítila jsem se naprosto bezradná. Navštěvovala jsem různé kožní lékaře a zkoušela nejrůznější lékárenské produkty. Nic nepomáhalo. Tehdy jsem absolvovala své první kosmetické ošetření a čekala zázraky, ale stále se nic nedělo. Byla jsem ochotná zakoupit si cokoli, čemu jsem věřila, že mi pomůže. A že těch přípravků je na internetu opravdu mnoho, ale věřte, že tyto přípravky možná akné zmírní, ale NIKDY NEVYLÉČÍ. Od lékařů jsem vždy dostala nějakou mast nebo radu ať si vezmu antikoncepci. Jelikož jsem touto cestou jít nechtěla, vrhla jsem se do kosmetických salonů a využila jejich služeb ve formě mezoterapie, chem. peelingů nebo IPL laserů apod. Mé pleti to asi neuškodilo, ale rozhodně nijak efektivně nepomohlo, alespoň néé dlouhodobě.
Měla jsem tušení, že mé akné může být částečně ovlivněno mléčnými výrobky, které jsem snídala, svačila a večeřela. I přes mé velké trápení jsem v sobě nenašla vůli, abych tyto výrobky na nějaký čas vynechala. Říkala jsem si, že už mám bezlepkovou dietu a to stačí. Zmohla jsem se pouze k omezení. Snažila jsem se více jíst čisté zakysané výrobky, jelikož jsou pro tělo prospěšnější. Spoléhala jsem na to, že když mi lékaři dělají každý rok krevní testy (kontrola vývoje celiakie), že by přece na intoleranci laktόzy nějaký z nich přišelů. Neustále jsem spoléhala na druhé a čekala ani nevím na co. Ráda bych napsala, že jsem se nakonec rozhodla já sama za sebe, ale není to tak. Celé ty roky jsem běhala od kosmetičky ke kosmetičce a platila za všechny ty procedury. O svou pleť jsem začala ukázkově pečovat kvalitními produkty. Když jsem měla od lékařů potvrzené, že jsem zdravá, domnívala jsem se, že můj problém je psychický. Nějakým způsobem jsem se dostala k homeopatii a následně i kineziologii, zkusila jsem tedy i to. Cítila jsem lehkou naději k zlepšení, ale akné polevovalo velmi málo. Nebyl den bez nového pupínku. Občas jsem i v rodině zaznamenala, že mi říkají pupínku. Akné se stávalo součástí mne a já nevěděla jak to zastavit. Domnívala jsem se, že jsem zkusila opravdu vše, ale né, nalhávala jsem sama sobě, že jsem zkusila vše, ale nebylo tomu tak.
Jednou jsem si někde v internetu přečetla, cukr bílý zabiják a od té chvíle nejím nic, kde je cukr. Absolutně mi to nechybí a sladké si nahrazuji ovocem. Ale k mléku jsem to měla jinak. Často se píše, že v mléce je vápník a vitamíny a člověk ho potřebuje. A ty moje bílé jogurty s ovocem a oříšky jsem tak milovala. Asi více než své tělo, pár chvil potěšení jsem vyměnila za krásnou pleť a nejen to, za své zdraví. To, že mé tělo nechtělo mléčné výrobky, se neprojevilo pouze na akné, ale na celém mém těle. Já nejvíce vnímala svou pleť, jelikož pupínky na zádech se schovají pod triko, únava se nějak přežene a padání vlasů zachrání vitamíny apod. Nechtěla jsem si připustit, že bych si odepřela to, co mám tak ráda.
Do té doby, než vstoupila do mého života paní věnující se Čínské medicíně. Tato paní byla tím, co jsem potřebovala, tím kdo mi řekne, že mléko je pro mé tělo zabiják. Obhájila všechny pro a proti a ukázala mi nový směr k novému jídelníčku. Z počátku jsem podváděla a první dny jsem si potají nějaký ten kousek sýra dávala, ale jediný koho jsem podváděla, jsem já byla sama. Začala jsem si tedy hledat, čím mléko a sýry mohu nahradit. Těch možností je nespočet, jen zvednout zadek a něco začít dělat. Trvalo cca 3 týdny a já viděla zlepšení. Sama sebe jsem přesvědčila, že mléko je pro mé tělo zabiják a už mi tolik nechybí. Z počátku jsem byla nesmírně vděčná té paní, ale dnes jsem vděčná hlavně sama sobě. Ona mi dala návod a já podle něj začala žít. Dokázala jsem to a přemohla jsem sama sebe. Nicméně jsem si jistá, že ona byla mým klíčovým momentem k uzdravení.
L.u.s.s. ღ
