Sedím doma v posteli, na klíně mám notebook a kolem sebe špinavé nádobí za půl dne. Vypila jsem dva hrnky kafe a sledovala jsem, jak rostou procenta sečtených hlasů v prezidentské volbě – až do poslední desetiny procenta. Lajkovala jsem desítky komentářů na Facebooku a Twitteru, skoro mě z toho bolí zápěstí. Ale nebojte, nebudu psát o politice!
Když to nezměníte
Chci psát obecněji o tom, jak si zachovat klid, dobrou náladu a pozitivní myšlení navzdory okolnostem, které vám nevyhovují. I ve chvíli, kdy se kolem vás dějí věci, se kterými možná úplně nesouhlasíte, z nichž by vám mohlo být smutno. Kdybyste se dali. Jsou to všechny ty věci, které člověk může změnit a ovlivnit jen částečně nebo dokonce vůbec ne.
Může to být příšerné počasí, když jste chtěli jet na výlet. Může to být chvíle, kdy vás opustí někdo, koho milujete. Kdy vaše šéfová udělá rozhodnutí, s nímž se nemůžete ztotožnit, ale nechcete rovnou na stůl hodit výpověď. Může to být čas, kdy vaše děti dospějí a svůj život začnou žít po svém. Nebo když se vaši rodiče rozhodnou, že místo svých snů budou žít měšťácké konvence, ale vám to nesedí. Je tolik situací, které bychom tak strašně rádi zařídili jinak, ale prostě to není v našich silách.
3 kroky pro klid
Ale já se dát nechci. Tak jsem si v rámci sebekoučovací praxe vymyslela své 3 kroky pro klid a dobrou náladu navzdory všem okolnostem:
1. krok:
Myslím na sebe. Stres a vztek nejsou zdravé a ve svém důsledku jsou víc sebedestrukční než prospěšné (vyzkoušeno na lidech, konkrétně na mně). Bylo období, kdy jsem neklid, smutek a naštvanost řešila sprintem na antukovém oválu u nedaleké základní školy. Poslední léta ale sázím na klidnou sílu jógy. Takže první pomocí je pro mne pár ásan, soustředění na nádech a výdech, krátká meditace. To je něco jako privátní urgentní krizová intervence.
2. krok:
Učím se mít ráda všechny aspekty života. Nikdo nám neslíbil, že od té doby, co přijdeme na svět, bude všechno v našem životě a okolo nás jen zářivé a růžové. Když se na svůj život díváme z perspektivy rozvoje a učení a uvěříme, že náš život má smysl, však možná pochopíme, že všechno, co nás potká, je důležité a může nás posunout. Uplatnit to i ve smutku, při pocitu zrady, ve vzteku, v bolesti, to je podle mne něco jako PhD. života. Nevím, zda ho získám, ale pracuji na tom.
3. krok:
Přemýšlím o tom, co mám v dané situaci skutečně ve své moci. Co můžu udělat? Co můžu ovlivnit? Vždycky je možné pracovat alespoň se svým vlastním postojem. A to je hodně! Můžu změnit to, jak o situaci přemýšlím, jak ji hodnotím, můžu ovlivnit své emoce, prožívání. Můžu se rozhodnout, že budu živit a posilovat smutek a hněv, nebo zabojuji a raději je nahradím něčím jiným – třeba pochopením a zárodkem radosti. Nebo je alespoň, pro začátek, zneutralizuji. Udělám to.
A co se osvědčilo vám?
