V předchozí části jsem se zmínila, že jsem vždy chtěla co nejlépe poznat všechny známé terapeutické metody, abych uměla klienty ideálně pochopit a poradit jim.
Proto si mě přitáhly i další logické metody. Emotional Release (Funkční princip), Terapie mysli (vycházející z metody RUŠ), kineziologie, emoční rovnice. Pořád mi ale cosi chybělo… Až v kvantové terapii mi přišlo, že tam je sjednoceno obojí, tajemné kouzlo i funkční logika.
Nakonec jsem ještě absolvovala Reconecting znovu-napojení, pro zvýšení osobních frekvencí. Už proto, že jsem byla v té době těhotná a přišlo mi to jako užitečný dárek i pro miminko – že budeme ve větší pohodě oba.
Občas se mě někdo zeptá, zda se u mě nějaké zvláštní schopnosti či neobvyklé pocity projevovaly už v dětství. Vzpomínám si, že mi jako malé připadalo, že se věci hýbou. Třeba jsem se dívala na křeslo v obýváku a vnímala jsem, jak se jakoby posunuje po podlaze. Po kvantové terapii jsem si tenhle zážitek znovu připomněla a uvědomila jsem si, že to tehdy nebylo nic “divného”, ale naopak přirozený projev vzácného daru “napojení”.
Vážím si toho, že podobně jako dříve “do věcí” se dnes umím vžít do klientů, do jejich osobních příběhů. Při terapii mě mnohokrát napadají slova a myšlenky ještě dříve, než je stihnout klienti vyjádřit slovy. Často pak slýchám: “Jéé, to jsem zrovna chtěla říct, vy to umíte tak krásně popsat, to je přesně ono, co jsem tam prožívala.”
Naslouchám při terapiích své intuici a vedení shora – pro někoho jsou to andělé, bůh, osud, já mám vše shrnuté pod jedním slovem vesmír. Vím, že mě podporuje, a musím se smát “náhodám”, které se mi dějí čím dál častěji. Chci třeba ukázat mamce fotku, kterou nemám a mluvím o ní, a v tu chvíli mi ji manžel sám pošle… Píšu kamarádce dotaz, kdy se zase uvidíme, a potkám ji do deseti minut, a ještě přitom jde k zubaři, kam jsem říkala před chvílí, že se potřebuji objednat. Není to úžasné?
Neznamená to, že už v životě neprožívám žádné náročné chvíle. Ale vím, že vše má svůj důvod, jsem více vědomá a snažím se na všem najít to dobré. Vím, že za svůj život jsem odpovědná jen já sama, a proto je na mně, jak ho budu žít. Pomáhají mi v tom i naše dvě děti, které mi svým chováním krásně ukazují moje skutečné myšlenky. Učí vlastně víc ony mě, než já je. Když láskyplné energie mezi námi proudí volně a s lehkostí a ony chtějí ode mě pusinky a obejmout, tak jsem ten nejšťastnější člověk.
Jana Svobodová, terapeutka a maminka
