Změna přístupu: Jak jsem překonala své limity a začala podnikat

Na začátek by to chtělo nějaký úvod, že? No, tak to napíšu jednoduše: zúčastnila jsem se setkání Ženy s.r.o. a jedna z účastnic mi doporučila, ať píšu blog. Tak ho tedy píšu, vlastně proč ne? 🙂
Před 10 let jsem byla někdo úplně jiný. Tedy spíš jsem to nebyla já. Mé sebevědomí bylo téměř na bodu mrazu, nic se mi nedařilo, to, co jsem chtěla, jsem nikdy nedostala, byla jsem takový typický zkrachovanec.

Na střední ekonomickou školu jsem se nedostala, z vysoké mě vyhodili a se střední rodinkou s ekonomickým zaměřením jsem mohla dělat leda tak sekretářku. A ani to mi nešlo. Stát se přesnou a pozornou pro mě bylo stejně nedostižné jako dostat se jako kosmonautka na měsíc :;(.
Jenže pak jsem dostala od života opravdu skvostný dar: seminář metody RUŠ. Ač se to nezdá, ale tohle není propagace Karla Nejedlého *smile* . Ale dá se říci, že mi tento směr obrátil život o 180 stupňů. Po stovkách a stovkách hodin práce na sobě sama nebo s kamarády jsem si začínala uvědomovat, kdo jsem, co mě baví, co umím a co mohu světu dát. A uvědomila jsem si, že jsem svůj puzzlík snažila narvat na úplně jiné místo a pořád věřila, že ho tam jednou narvu a vůbec si neuvědomovala, že díky tomu bude můj puzzlík stále chybět na místě, kam perfektně pasuje.

Naštěstí osud je úžasný a v mé stávající práci pracoval velmi schopný anděl, kterému se opravdu podařilo mě nakonec umučit tak, že jsem se vykašlala na všechny mé jistoty a finanční zabezpečení a v zoufalství skočila do propasti bez lana 😎 – no bez něj bych to určitě neudělala!
A tak jsem začala podnikat.

Mé puzzle najednou zapadlo na své místo bez jakýchkoliv potíží a teď už se konečně cítím, že jsme opravdu na pravém místě. Má práce je mým koníčkem a lidé si dobře všímají, že mě to baví a že je vidět, že jsem člověk na pravém místě :-). A i když se občas tou sekretářkou stát musím a nejde mi to, dělám chyby, tak se dokážu lépe přijmout, když vím, že mé silné stránky jsou jinde.
A teď už se konečně dostaneme i k té přírodě 😉

Poté, co jsem odešla z práce, jsem začala volněji dýchat. Uvědomila jsem si, jak moc miluju procházky do přírody a jak mi to všechno chybělo. Miluju západy slunce, hlavně na jaře. To, jak se najednou zklidní vítr, vše se utiší a připravuje ke spánku. A také miluju poznávat nová místa, a to nejraději sama.
A protože pracuji jako OSVČ, mám dost času na výlety do přírody. A protože je to i o dobrodružství, tak třeba miluju nacházet nové jeskyně a nebo i lidmi vytvořené zajímavé stavby, zapadlá jezírka…. 🙂

Třeba zrovna dnes jsem si udělala výlet na Drábovnu u Malé Skály. Hledám tam totiž výrazná místa, kde bychom umístili stanoviště hry, kterou plánuji udělat (no, jen na ni není už letos čas). Líbí se mi pořad Pevnost Boyard. Takže jsem si řekla, že bychom pro lidi mohli vytvořit hru ve stylu Pevnost Boyard. Z celkem 20 stanovišť je jich 8 povinných. Zde najdou čísla, která zadají do visacích zámků na truhle s pokladem. A pak si podle času budou moci podél cesty “odlovit” další stanoviště. Na těchto stanovištích budou otázky a několik odpovědí. U každé odpovědi bude indície, ale jen u té správné odpovědi bude indície, která účastníkům pomůže najít správné heslo, aby si mohli vzít část pokladu. Samozřejmě, čím více indícií budou mít, tím snadněji se jim bude luštit heslo. Vyhrává ten, kdo jako první rozluští heslo. Ten si bude moci vzít část pokladu jako první (odměn bude samozřejmě více).

Také jsem si všimla, že na Drábovně je už další “konkurenční” hra, možná dokonce dvě. Docela by mě zajímalo, kdo to tam dává… no a třeba by se s ním dalo spojit 🙂

Zdroj foto: Pixabay.com

0 Komentářů

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account