Určitě jste někdy slyšeli o motýlím efektu, tedy o jevu, kdy malá nepatrná událost kdesi v Indii změní život třeba právě vám v malebném českém městečku.
Já tomu věřím. Vše souvisí se vším a vzpomínám si na den (ze současného pohledu šlo vlastně o osudový den) stráveném na jedné brigádě, kdysi dávno za doby studií. Šlo o kompars natáčení jedné reklamy na šampon a byla tam nuda, nikdo známý, až jsem narazila na mou spolužačku z nižšího ročníku. A ta tam byla se svým bratrem, se kterým mě seznámila a se kterým kamarádím dodnes. Od reklamy uběhla řada let, když můj kamarád slavil narození syna a na té jeho oslavě, zdrcená z předchozích vztahů, jsem se přilepila na kamaráda mého kamaráda, a toho si pak vzala a mám s ním dítě. Mávnutí motýlích křídel bych taky viděla to, že jsem ten den vstala a šla na tu brigádu.
Jinak by můj život vypadal nejspíše jinak.
Můj manžel bydlí na Praze 3. A já s ním. Kdybych ho nepotkala, nejspíše bych zde nebydlela. Kdo ví, kde bych bydlela? Na Praze 6 nebo v nějakém malebném rakouském městečku? Kdybych tu nebydlela, nepotkala bych lidi, které jsem tu potkala. Nehnula bych s osudy těch lidí. Nedělala bych místní časopis Náměsíčník. Asi bych ho nedělala ani nikde jinde, protože ta myšlenka se do toho pustit mě napadla na místním náměstí a asi by mě jinde nenapadla.
Je taky dost možné, že kdybych ten den před mnoha lety nevstala a na brigádu nešla, došla bych tam, kde jsem, jinou cestou.
Možná bych ale byla už dál anebo teprve na začátku. Možná bych už nebyla živá anebo žila v Americe a měla prosperující firmu. Ale nějaká myšlenka, která člověka napadne, jakési zastavení v tom životním procesu, pocit, ten by v nějakém okamžiku přišel stejný, jako prožívám teď.
