Zdravím ženy,
stalo se mi něco úžasného, a tak jsem se rozhodla s Vámi o svoji zkušenost podělit a inspirovat Vás k tomu, abyste i vy svoji teorii o štěstí, lásce, hojnosti, pokoře a vděčnosti, převedly v praxi, protože pak se budou dít opravdové zázraky! *wine*
Byli jsme s manželem v kavárně, kam občas zajdeme, když se vracíme z nákupu, nebo když máme volno mezi pracemi, které na sebe přímo nenavazují. Kavárna je součástí obchodního centra, takže se do ní dá vejít jednak vnitřkem, tak i venkem.
My, jakožto kuřáci, většinou nevolíme průchod kavárnou, ale rovnou “zaparkujeme” u stolečku venku. Nicméně co osud nechtěl, z nějakého zvláštního důvodu, naše kroky dnes zamířily přes kavárnu a moje oči padly na malou úzkou knihovnu, které jsem si do té doby nikdy nevšimla. Nechala jsem tedy manžela, aby objednal a ihned jsem se vrhla prozkoumat terén.
K mému úžasu, co jsem nenašla – svou oblíbenou a milovanou knihu v angličtině! Přes všechen shon, jenž nás v posledních týdnech provázel, jsem neměla možnost zajít do knihovny a půjčit si ji (samozřejmě pokud by byla volná) a ejhle, ona tu jen tak pohodlně trůní jako královna a vábí mě svým tmavo zeleným obalem.
Okamžitě jsem se jí zmocnila a přitisknutou na prsou ji nesla k baru.
Slečna, která právě přijímala další objednávku nás zná už více, než dva roky, a proto ví, že jsme seriózní zákazníci, kteří se vždy, i když ne pravidelně, vracejí.
S jiskřičkami v očích, jako malé dítě, když rozbaluje dárky pod vánočním stromkem, jsem ji požádala, jestli by byla možnost si knížku půjčit domů, protože si jsem nanejvýš jistá, že 652 stran asi během jedné či dvou káv nestihnu přečíst. A samozřejmě, že ji vrátím, jakmile se mi podaří ji přelouskat.
A slečna servírka nejenom, že neměla problém mi ji půjčit domů, ale dokonce mi navrhla, pokud o ni tak moc stojím, že si ji můžu nechat a příště namísto ní přinést knihu jinou, aby se doplnilo prázdné místo v knihovně. Tuhle knížku prý už dlouho nikdo nečetl a není o ni zájem, takže jak se zdá, prý čekala přímo na mě, až ji objevím.
Nevěřila jsem vlastním uším, a tak jsem se pro jistotu zeptala ještě jednou a skutečně, knížku jsem si mohla nechat!
Manžel už seděl venku a spokojeně si bafal, když se rozrazily šoupací skleněné dveře a v nich zazářil můj obličej s očima zářícíma jako dvě led lampičky.
Beze slov a se slzami v očích jsem dosedla naproti němu a knížku stále tiskla pevně k hrudníku. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji a slzy mi stékaly po tvářích. Byla jsem neskutečně vděčná a šťastná, protože během několika stěhování jsem přišla o svoji sbírku heptalogie v češtině a nezbyla mi už ani jedna jediná knížka a najednou se ke mně dostal 6. díl a ke všemu v cizím jazyce. Zrovna po tomhle dílu v Angličtině jsem toužila už tak dlouho. Bylo to jako sen!
Čichala jsem k listům, hladila jednotlivé stránky a děkovala všem možným bohům, andělům, světu, mrakům, servírce, zkrátka celému universu, jehož jsme všichni součástí, že mi tu knížku poslal do cesty.
Byla tu, čekala na mě, zcela zdarma, neponičená, úžasná a krásná a byla jenom moje 🙂
Proto přenesme teorii o pozitivním myšlení, otevření svého srdce a to všechno, co už jsme si načetli, slyšeli v pořadech na internetu, nebo na přednáškách, do reality.
Začněme skutečně žít to, co se učíme a nezůstávejme jen u teorie. Ta je sice úžasná, ale nikam nás neposune.
Nesnažme se sami sebe přesvědčovat, že jsme šťastní, ale žijme to! Buďme, teď a tady a oceňujme všechno krásné, co k nám v životě přijde. A tak, jak se rmoutíme nad špatnými záležitostmi, kolik hněvu, rozčilení, trpkosti a bručení do toho dáváme, stejnou vervou pak ale děkujme a ciťme lásku, pokoru a vděčnost.
Manžel se smál, když mě viděl plakat. Pro něj to byla jen knížka, ale pro mě úžasný dárek od mých průvodců, kteří mi tím ukázali, že jsem na správné cestě. Dostala jsem překrásný dárek, za který jsem nevýslovně vděčná a knížku ráda hrdě ukazuji příchozím návštěvám a hned vyprávím, jak se ke mně dostala. No proč ne, že? Já totiž věřím, že stejně tak, jak se šíří nízká vibrace během toho, co se známými a rodinou řešíme patálie, havárie, malárie a další jiné “álie”, že úplně stejně, ne-li rychleji, se šíří pozitivní zkušenosti a krásné zážitky, které pak rozsvěcí srdce nejenom ta naše, ale i ostatních.
A to mě na tom baví snad nejvíc. Předávat svoji radost a štěstí a naději dál, protože to je nevyčerpatelný zrdoj energie a je ho tu dost pro všechny.
A tak děkujme, buďme šťastní a vděční. Milujme to, že jsme tady a teď a neřešme, když na něco zrovna nemáme peníze. Ono si vás to stejně najde samo v pravou chvíli. Naopak si všímejme na oko obyčejných věcí a radujte se z nich. To můžete mít jako odrazový stupínek k výšinám.
Obdivujte členitost listů, i to jak se začínají zbarvovat. Nasajte vůni lesa a obraťte zrak ke korunám stromů. Vyšlete lásku mistru malíři Podzimu a poděkujte mu za úžasnou vernisáž zcela zdarma jen pro potěchu oka Vás i Vašich blízkých.
Radujte se, každý den se radujte z maličkostí, co jsou kolem vás a uvidíte, že brzy pocítíte hojnost každým coulem.
Pěstujte uvnitř sebe pokoru a vděčnost za vše, co k vám přichází, co vás obklopuje a najednou zříte, že zázraky se dějí.
Nejde o vypočítavý proces, kdy budete naoko obdivovat berušku a mazlit se se stromy v domění, že do měsíce získáte auto, lépe placenou práci nebo dům svých snů. Kdepak… To, o čem píšu, musí vyvěrat z Vašeho srdce, čistě a upřímně.
Jde o to naučit se koupat v přívalu euforie i ze zdánlivě obyčejných věcí, děkovat za ně a mít čistou a upřímnou radost jako malé dítě, co fouká do odkvétajících pampelišek.
