Čtete, protože jste zvědaví, co nadpis skrývá, že jo? 🙂 Tak já Vám to prozradím hned, nemá smysl chodit kolem horké kaše. Je to SLUŠNOST, co mám na mysli. Ta dokáže prolomit ledy a vyouzlit úsměv na tváři, i když Vám někdo něco provede. Je to ona, která pomáhá řešit konflikty. A navíc jak říká moje maminka:
Slušnost nic nestojí!
Slušnost – Omluvit se
A přesto, že nic nestojí, tak s ní šetříme, jako by nám ubylo, kdyby jsme byli milí a laskaví ke každému. Vnímáte to také? Například v městské hromadné dopravě. Kolik lidí se Vám skutečně podívá do očí a omluví se, když do Vás třeba vrazí a nebo Vám šlápnou na nohu. A přitom výsledek?
Neudělají to ⇒ Jste naštvaní a ještě si znechuceně kontrolujete boty, jaké škody utrpěly od toho hulváta nebo hulvátky.
Udělají to ⇒ Ještě se na ně usmějete a rádi sdělíte, že je to v pohodě, i kdyby Vám palec pumpoval bolestí. 😀
Udělají to ⇒ Ještě se na ně usmějete a rádi sdělíte, že je to v pohodě, i kdyby Vám palec pumpoval bolestí. 😀
Rozdíl je naprosto markantní a nepřehlédnutelný. Rozdíl je od sebe vzdálen na tisíc kilometrů!!!!! A jako hlavní rozdíl vnímám to, co nám potom v hlavě zůstane.
Když se někdo slušně omluví, rovnou na místě to uzavřeme a jdeme dál. Odpoledne si na ten raní incident ani nevzpomeneme. Když se někdo neomluví a odejde jako by nic, může v nás ta vzpomínka viset klidně i několik dní. A nemusí se hned jednat o to šlápnutí na nohu v tramvaji. Klidně to může být nepříjemná prodavačka v obchodě, odseknutí od vlastního dítěte a nebo někdo, kdo jednoduše přestal komunikovat, místo, aby se vše na místě vyřešilo jednou pro vždy.
Slušnost – Pomoci
Poslouchala jsem jednu báječnou knihu o podnikání a o tom, jak si splnit své životní sny. Byla od inspirativního českého milonáře (ne-li víc) Vladimíra Procházky (můžete se ni podívat třeba tady, je to jeho audio kniha Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí). A on tam vypráví krásný příběh, kdy byl s rodinou v obytném voze v kempu na dovolené. A každé ráno, když brzy vstával, šel a pomáhal majiteli kempu se vším, s čím mohl. A jeho rada byla také prostá:
Pomozte, je-li to možné. Ne, je-li to nutné.
On to dělal, protože proč by to neudělal, když mohl? Nečekal nic na oplátku, pomáhal, protože to šlo. Přesto se mu na zpátek vrátilo mnoho. Majitel i jeho rodina ocenili Vladimírovu nezištnou pomoc v pozdějších letech. Ocenili ji mnohokrát a Vladimír věděl, že když se zpátky do tohoto kempu vrátí, bude vždy mezi přáteli, v příjemném prostředí a vítaný.
Tuto nezištnou pomoc také řadím pod slušnost. Vidím v ní něco, co má schopnout hýbnout světem. Jak to vidíte Vy? Jak lidé reagují na to, když jste prostě slušní a milí? Jaký z toho máte Vy pocit a jaký pak máte den? Dejte mi vědět do komentáře. Určitě nejsem jediná, kdo má slušnost tento úhel pohledu.
Vaše Lenka
