Blíží se konec roku. Konec roku starého, příchod nového.
Zase.
Před rokem jsem psala, jak je všechno tak, jak má být. Jak se mi splnila všechna moje přání, jak všechno dobře dopadlo, a těším se na vše, co mě čeká.
Ani ve snu jsem si nedokázala představit, že ten rok může utéct tak rychle, že promrhám tolik času čekáním, a že mě jedna z největších zkoušek teprve čeká.
Teď žiju v Praze a neustále samu sebe překvapuju.
Rozhodně jsem si před rokem, kdy jsem si na kopečku přála do nového roku s přáteli a mým tehdejším partnerem, nedokázala představit, že bych bydlela za rok v Praze, natož sama. Že ho letos oslavím bez nich. Bez něj.
Já, jako mýlící se tvor lidský, jsem si tak nějak myslela, že se všechno děje tak, jak chci. Že se mi splnila všechna přání a měla jsem pocit, že takto už to zůstane napořád. Zapomněla jsem však na jistý osud, vesmír, Bůh, říkejme tomu, jak kdo chceme…
Jak se to během chvíle dokáže změnit tak, že zjistím, že vůbec nejsem ta pravá. A možná ani levá… Že musím hledat, pracovat, nevzdávat se, mluvit, učit se. Začít sice od znovu, ale lépe. Tak, jak chci já. A ne nikdo jiný.
Každopádně si myslím, že…
To, co potkáváme cestou životem, není náhoda. Dostáváme to, co potřebujeme. Do cesty nám přicházejí lidé, kteří nám mají v určitý moment něco předat. Nic není náhoda a nic není jen tak. Nálezy vynahrazují ztráty. Bolesti odnese čas. Láska je nekonečná. A je jí dost pro všechny.
A protože je to poslední článek ve starém roce, ráda bych vám do toho nového chtěla popřát co nejvíc opravdovosti, vnitřní hloubky, lásky k sobě i k druhým, úsměvů, radosti a plně využitý čas. Nejenom, že je to to nejvzácnější, co můžeme věnovat druhým, ale také je to to, co nikdy nejde vrátit, a proto je nejlépe užívat si ho naplno.
A co je ještě důležité: VĚŘTE!
