AGENTURA FATIMA – Barbora Peschová a Marky Volf – autorka knihy I MOTÝLI PLÁČOU
pořádají 30.11. 2019 v 18h – BENEFIČNÍ MÓDNÍ PŘEHLÍDKU – KRÁLOVNY RŮŽÍ v kulturním domě Hlučín u Ostravy.
Na molo nevystoupí profesionální modelky, ale ženy – onkologické pacientky, s vlastním příběhem a životní zkušeností, která bude inspirací pro další i zdravé ženy.
Zde si přečtěte příběh jedné z nich:
Martina sice ze zdravotních důvodů na molo nevystoupí, příjde nás, ale podpořit. Myslím si, že je přesto důležité se o její příběh podělit.
Jmenuji se Martina a jsem maminkou 3 skvělých dětí ve věku 14, 12 let a 4 roky.
V prosinci 2018, těsně před Vánoci, mi diagnostikovali rakovinu prsu. Byl to nechtěný dárek, který jsem musela rozbalit a netušila, co vše se na jeho dně skrývá.
Před několika lety mi vyoperovali křečové žíly a musela jsem podstoupit hned dvě operace páteře. Po této zkušenosti jsem věřila, že mne už nic složitějšího a těžšího potkat nemůže. To jsem se ošklivě spletla. Potkalo!
Od zjištění rakoviny do konce roku 2018 už jen spousta vyšetření, proplakané Vánoce a vize: co dál? Při dětech jako samoživitelka, při hypotéce a úvěru, bez zaměstnání a při dlouhodobé léčbě, která – kdovíjak propluje mým životem?
2.1.2019 mi na chirurgii v ostravské nemocnici odebrali prso. Vrátila jsem se k dětem. Za dalších asi 9 dní mi volali, že mám další nádor v uzlinách v podpaží. Další operace. Od té doby velké bolesti.
Snažím se žít.
Ale někdy pláč v noci přebije vše silné ve Vás. A noc je prostě v tu chvíli slaná. Bezútěšná. Bezesná. Zvedám se, kvůli svým dětem, s vůlí znovu ŽÍT. Aby mne děti neviděly jen bezmocnou, slabou, unavenou a uplakanou. Navštívila jsem každoroční setkání dárců krve na Prašivé 13.7.2019, abych jim poděkovala za ŽIVOT DARUJÍCÍ JEJICH KREV, která i mne zachránila v době oslabení imunity (příčina: nemoc mých dvou dětí). Klesly mi bílé krvinky a krevní destičky na “0” a do hodiny mne sanitka vezla do nemocnice do Nového Jičína. Kdybych nedostala transfuzi “zdravé” krve od dárce, dnes už asi nejsem, … (slovy pí MUDr. z onkologie).
Tolik jsem ráda malovala, zpívala jsem dlouhá léta nejen ve sboru, ale i v divadle v operách, hrála na kytaru, moc ráda čtu… , ale teď už jen zpívám písničky pro děti a čtu pohádky…., svět jakoby se zastavil. Stačí procházky… a jsem unavená. Stačí nákup… a jsem unavená. Stačí uvařit… a jsem unavená. Usínám při pár písmenkách v knize …
Mám za sebou 4 silné chemoterapie a 2 slabší udržovací (čeká mne jich ještě 10). Při těch prvních to byl boj o život. Při těch druhých udržovacích přicházejí silné bolesti kostí, kdekoliv v těle. Bylo těžké srovnat se sama se sebou. Bylo těžké přijmout defekty v obličeji, krvácející oko, čepici místo paruky na hlavě, když vedete 4letého syna do školky nebo jedete prostřednictvím MHD do nemocnice. Bylo těžké setkat se s okolím a plakat nad jejich reakcí. Potkávat známé i neznámé s uhýbajícími pohledy na Vás. Bylo to vevnitř bolestné. Ale musíte čekat a přežít. Vydržet a sílit vědomím, že zase bude lépe.
Když máte kolem sebe SILNÉ PŘÁTELE, VYDRŽÍTE OPRAVDU HODNĚ. A JÁ NAŠTĚSTÍ MOC SILNÉ PŘÁTELE MÁM.
Prosím, moc prosím, udělejte pro své rodiny a blízké vše pro to, aby s Vámi mohli prožít krásný, nádherný a ve zdraví naplněný život. Koukejte na své zdraví, nepodceňujte nic a zajděte si, byť preventivně, na jakákoliv vyšetření, pokud budete mít pocit “ohrožení zdraví”. Rodina a blízcí Vás potřebují. A vy je. A pokud život je láska, udělejte to pro sebe i pro ně. Nenechávejte svůj život “jen tak” v případě obavy.
Život máte jen JEDEN.
S láskou a úctou k životu
Martina Chromíková
