Jak jde dohromady keramika s pálením čarodějnic?
Na čarodějnice jsem se chystala letos docela dlouho. Je to tím, že jsem se rozhodla udělat keramickou mísu, která by byla hodna té magické Filipojakubské noci. Té noci, která je plná kouzel, která je očistná. Kde vzniká nové a opouští se staré. Noci, která je rovněž velmi smyslná, v pohanských dobách to tak prý bývalo. To vše jsem chtěla dát do mého keramického výtvoru.
Možná jen to, že se obojí pálí? Ale ne.
Kdo neznáte technologii keramické výroby, tomu musím naznačit proč byl ten čas tak dlouhý. Mísu jsem nějdříve musela vyrobit, což tedy také nebylo úplně rychlé – jsme trochu šnek. Lektorka keramického kurzu se mnou má docela trpělivost:). Mísa pak musela 14 dní schnout a teprve pak mohla jít do pece. Výpal naštěstí přežila. Pak jsem ji naglazovala červenou a trnula, zda při druhém výpalu červená bude taková, jako má být. Zda bude vystihovat to vše o čem jsem psala na začátku článku. Druhý výpal se povedl, červená glazura se mi líbí a myslím, že na dnešní noc se opravdu hodí.
Náš Filipojakubský oheň.
Tradičně se této noci scházíme s přáteli, sedíme kolem ohně, dokonce přes něj i skáčeme a přejeme si různé nemožnosti. Povídáme, zpíváme, pijeme a také si opečeme první jarní buřty. No a právě na ty čarodějnické buřty je tahle moje červená mísa.
No a co vy a vaše čarodějné noci a ohně? Máte nějakou zajímavou vzpomínku? Scházíte se ?
A co dnes?
