Dnes jsem dokoukala seriál 13 reasons why(13 důvodů proč). A nemůžu toto téma pustit z hlavy, pořád ho mám v hlavě od prvního dílu. A říkám si, není to šílené? Při sledování tohoto seriálu zažíváte okamžiky před Hanninou (hlavní hrdinka) sebevraždou i po ní. Vidíte jak čin jednoho člověka ovlivní životy mnoha lidí. Šikana, znásilnění, fyzické násilí. Věci které se odehrávají přímo před našíma očima a my je nevidíme. Nejspíš každý z nás někdy někoho pomluvil. I obyčejná pomluva člověka raní. A čím více toho je, tím víc se toho nabaluje. A každou touto ranou se pomalu ale jistě ztrácí původní osobnost a vzniká jiná. Vzniká pouhá náhrada člověka, věčně topící se v depresích, v pláči a beznaději. A nakonec? Nakonec už po “happyendu” ani netouží. Není to šílené? Jak se můžeme navzájem tak moc ničit? Denně spáchá sebevraždu 2 000 lidí. Nedokonaných sebevražd je až pětkrát více. Když to zprůměrujeme, je to jedna sebevražda každých 40 vteřin. Chápete? Umíte si představit kolik zbytečně zmařených životů to je? Proč si ubližujeme? Neměli bychom s tím něco dělat? A můžeme s tím vůbec ještě něco dělat?
