Nejen při výstavách v muzeích, ale i při jiných akcích se lidé setkávají s takzvanými keltskými šperky, keltskými amulety, které si mohou koupit jako suvenýr. Ať už pak tyto suvenýry keltofilové nosí jen na ozdobu nebo z ochranných důvodů, obojí je správné. Archeologové se domnívají, že v dávných dobách měl šperk nejen ozdobnou funkci, ale že mnohdy měl svého nositele chránit. Problém těchto šperků podle mého osobního soudu tkví tak pouze v tom, že mnohdy dodávají svým nastávajícím vlastníkům falešnou představu o tom, co Keltové vlastně nosili.

Jak jsem totiž zjistila, Keltové byli velice vynalézaví v hledání způsobů jak se zdobit. Dokonce i muži rádi vypadali dobře i při boji a měli ozdobené i pochvy mečů. V této práci se ale spíše zabývám ozdobami, které zdobily šat, šíji, ruku, či nohu dávných Keltů..

Prsteny

Jedním z nejzajímavějších šperků, který se dostal do mého katalogu, je zlatý prsten z Hořovicka, který byl nalezen asi jako jeden z šestnácti prstenů, které se u nás našly. ()„Nošení prstenů se v Čechách vyskytlo – nikoli právě často – již v době bronzové, avšak po dlouhé přestávce jednoho století v době železné, od 5. století př.n.l., vžilo do obyčejů obyvatel tehdejších Čech. Do střední Evropy zavítal zvyk nosit prsteny z území antického světa ve Středomoří jako „novinka“. Prsteny nosili ve 4.-3. století jak muži, tak více ženy, které se občas pyšnily exempláři ze zlata a stříbra…“ (Waldhauser, 1999, s.70) Dále se píše, že prsteny byly nejčastěji z bronzu, méně často ze železa (Waldhauser, 1999, s. 70)

Opasky

Ačkoli je v práci ukázán je jeden opasek, a to řetězový. Keltové nosili mnohem více druhů. Například z organických materiálů, které se nám do dnešní doby moc nedochovávají, tj. „z kůže, textilu nebo lýčí s jedním kovovým kroužkem z bronzu nebo ze železa, jednoduché s kovovým záponkovým háčkem týchž materiálů, pásy z mnoha stejně nebo různě velkých kovových kroužků spojovaných asi řemínky, celokovové železné s bronzovou záponkou, bronzové z osmičkových článků sepjatých svorkou, opaslové řetězy z tyčinkovitých článků spojovaných kroužky z bronzu se záponou,opasky ze dvou řetízků spojovaných články se záponou.“ (Waldhauser, 1999, s. 66)

Nákrčníky

Nákrčníkem chápeme kruhový nejčastěji bronzový šperk, který se nosil kolem krku a byl zakončen například tzv. pečetítkovými konci. Nákrčníky se (nejčastěji díky tordovanému drátu, ze kterého byly vyrobeny) daly roztahovat a zase stahovat, aby si je majitel mohl nasadit. Díky stálé expozici Keltové na Rakovnicku v Muzeu Nové Strašecí jsem měla stejně jako mnoho jiných zato, že nákrčníky byly především ozdobou druidů, jak jsem se ale třeba z výstavy Keltové ve východních Čechách, na které jsem byla v Pardubicích, dozvěděla, nebylo tomu úplně tak.

Je tomu totiž tak, že nákrčníky nosily i ženy, a vzhledem k tomu, že je rozhodně nenosila každá, můžeme si být jistí, že tyto ženy měly ve společnosti zvláštní postavení (Waldhauser, 1999, s. 58-59)

Názory badatelů na funkci, resp. význam nákrčníku v Čechách, nacházejícího se téměř vždy v hrobech žen na plochých pohřebištích, se liší, neboť interpretaci komplikují především jiné informace o jeho užití, získané studiem (pozdějších) ikonografických pramenů, hlavně plastik. Například bezpochyby mužská plastika ze Mšeckých Žehrovic nese právě nákrčník. Z Čech je uváděn jediný „mužský“ hrob se zbraněmi a zároveň s nákrčníkem z Prahy 9 – Hloubětína, ale neobvyklý nález se nepodařilo ověřit. Ostatní, pokud byly antropologicky určeny, náleží prakticky vždy ženám.“ (Wadhauser, 1999, s. 58)

Náramky a nápažníky

Opravdu, najít dva bronzové, do maličkého detailu stejně zdobené náramky, patří spíše k náhodám v bádání archeologů, kteří náramky dříve nazývali „obručími“. (Waldhauser, 1999, s. 59)

Náramky i nápadníky byly v oblibě u žen, mužů i dětí. Pokud se kruhový šperk nosil na předloktí, jednalo se o nápažník, pokud na zápěstí, nazýváme šperk náramkem. Nejčastěji se tyto šperky nosily na levé ruce, velmi často na obou. (Waldhauser, 1999, s.60)

Podle stop opotřebování v podobě zčásti setřelé výzdoby, doprovázely mnohdy majitelku po celý život a následovaly ji nedobrovolně až do hrobu. Někdy keltologové předpokládají obměnu kruhového šperku jednou dvakrát za život.“ (Waldhauser, 1999, s. 60)

Nánožníky

Tato divukrásná ozdoba kotníků, tedy obou nohou půvabných dívek a žen, byla v Čechách oblíbena jenom jedinkrát, v době železné. Nikdy předtím a nikdy potom!“ (Waldhauser, 1999, s 63)

Jako nánožníky byly užívány rozevíratelné kruhy, buď jednodílné, jejichž ukončení šla silou rozevřít, nebo dvojdílné, jejichž konce šlo spojit šňůrou či řemínkem, anebo ty jiné dvojdílné, které se skládaly v celek pomocí zapadkového mechanismu. Nejprve bývaly nánožníky hladké nebo jemně vroubkované, před koncem 4. století vešly do módy zdobené plnými vývalky a naposledy během první poloviny 3. století kusy s dutými polokoulemi, nejprve s deseti až osmnácti, později jenom se sedmi až devíti.“ (Waldhauser, 1999, s. 63)

Někteří moji známí se domnívají, že nánožníky rozhodně nebyly šperkem ke každodennímu nošení. Keltové sami prý často mezi nánožník a svou kůži vkládali pruhy látky, aby je nánožník tak nedřel. Byly totiž opravdu velké a rozhodně ani ne moc lehké. Pokud máme možnost si je v muzeu potěžkat, jsou lehounké, ale zkuste si představit, že byste to měli celý den na noze! Nohy byste museli při chůzi pokládat dál od sebe, nánožník by vás jistě i přes látku trochu dřel do kotníku. Určitě měl tedy spíš i nějaký symbolický smysl než jen okrasný.

Spony

Zhruba v každých dvou keltských hrobech ze tří naleznou archeologové spony. Tyto předměty zhotovované keltskými řemeslníky byly jak z bronzu, tak ze železa, později vzácně ze zlata a stříbra. Sloužily ke spínání svrchních oděvů (pláště), a dalších součástí úboru, možná i „spodních“ textilií, pokud Keltové nějaké nosili, dále pravděpodobně také pohřební rubáše. „ (Waldhauser, 1999, s. 55)

A jak už bylo řečeno, spony pomáhají archeologům datovat předměty, které bývají nalezeny společně s těmito leckdy překrásnými šperky. Bývají pojmenované podle míst nálezu (v katalogu mám sponu, která byla pojmenována podle naleziště v Duchcově – duchcovská) nebo dostávají pouhá čísla. A liší se od sebe velikostí, menšími i většími detaily ve výzdobě, tvaru atd. (Waldhauser, 1999, s. 56)

Turban

Turban má mezi šperky zvláštní postavení. Archeologové si totiž nejsou docela jisti, jestli vůbec sloužil jako šperk. V hrobech bývá nalezen u nohou pohřbeného. Vzhledem k tomu, že turbany pocházejí ještě z rané doby laténské, lze se domnívat, že ho nosili jen ve společnosti vysoce postavení jedinci, kteří se pravděpodobně za života nemuseli ani příliš hýbat.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account