Lucie si musela přiznat, že se její dcera potatila. Luciin exmanžel byl totiž narcista a i když dcera skrývala toxické rysy mnohem lépe, čím byla starší, tím bylo jasnější, že se nejedná o vyvádění v pubertě ani o žádné přechodné chování. Lucie si uvědomovala, že dceři je už přes třicet a že se bude muset smířit s tím, že je to dceřina pravá povaha.
Lucii, svoji matku pravidelně trápila a zraňovala a když se Lucie stáhla, vždy na ni zahrála, že se bude o jejich vztah více snažit a že se změní k lepšímu. Když si Lucie přiznala, že se tu opakuje jasný vzorec chování, začala googlovat a zjistila, že chování její dcery odpovídá popisu narcisty, stejně jako to bylo u jejího otce.