S novým rokem nastává čas předsevzetí, bilancování, rozhodnutí. Já jsem prvního ledna seděla na gauči s kamarádkou a povídaly jsme si o tom, co bude. Co bychom chtěly, aby bylo. A já si uvědomila, že přesně vím, co chci aby bylo. Jenom jsem zatím neměla odvahu se za tím pustit a uskutečnit to.
Nápad z krajiny snů
Pamatuju si, jako by to bylo včera. Před jedenácti lety jsme jeli s rodinou na výlet do Prahy a náhodou pod Petřínem narazili na podivnou stavbu, zvoucí dovnitř k prohlídce galerie. To zvláštní místo se jmenuje Reonova jeskyně a pokud se nemýlím, stojí pod Petřínem dodnes.
To místo mi okamžitě učarovalo. Vypadalo to tam jako v říši skřítků a víl. Vůbec se mi nechtělo pryč. A už v ten den jsem se rozhodla, že jednoho dne chci vybudovat něco podobného. Prostor, který jako by nebyl z tohoto světa. Kavárnu, čajovnu, obchůdek, který bude inspirovaný právě snovými světy. Kam si bude moci zajít odpočinou každý, koho nebaví shon světa okolo. Ne magickou jeskyni, spíš něco jako elfí síně, kde se příroda a um lidských rukou spojují.
Postupné zrání
Jenomže stvořit něco podobného není jen tak. Tehdy mi nebylo ještě ani dvacet, studovala jsem, bydlela v podnájmu, chodila po brigádách – a spřádejte si v takových podmínkách nějaké bláhové sny. A tak jsem nápad uložila k ledu, kde zrál a zrál…
…až přišel rok 2019. Zastihl mě ve vzduchoprázdném období, kdy sice podnikám, ale vlastně do toho nedávám až tak moc síly a energie, protože mi táhne na třicet a chceme s manželem miminko, které se nám zatím nedaří počít. Takže se plácám na místě, podnikám nepodnikám, pracuji nepracuji a čekám, čekám… na co vlastně?
A tak jsem první den tohoto roku řekla kamarádce, že přesně vím, co chci. Chci “to místo”, které se mi objevuje ve snech. Ne jen tak obyčejný obchod, ani kavárnu nebo čajovnu, jakých jsou všude tucty. Chci stvořit místo, jehož samotná návštěva bude zážitkem. Chci pořádat semináře, workshopy, vařit bylinkové čaje a prodávat výtvory šikovných rukou. Kamarádka se na mě zadívala a pak mi řekla – hele a proč vlastně ne? Jenže, kde na to vzít a nekrást?
Tři, dva, jedna, Startovač
Zasmála jsem se a odvětila, že to přece můžu dát na Startovač a uvidíme. Čekala jsem smích, ale rozhostilo se zadumané ticho. A z toho ticha vykvetl nápad. Nápadu se chytil můj muž, mí přátelé a během týdne vzniklo video, v němž shrnuji svůj nápad a posílám ho na vílích křídlech dál mezi lidi.
Možná mě život naučí, že sny patří jen na polštář a ne do reality. Ale možná jsem právě udělala první krok k tomu, abych sobě i světu ukázala, že to tak být nemusí.
Toužíte také po splnění snu? Třeba pořádat workshopy s výrobou mýdel, která zatím čuchtíte jen v kuchyni? Nebo přednášet o své zajímavé cestě do Tibetu? Chcete prodávat svoje šperky, ručně šité kabelky nebo obrazy? Nebo prostě jenom chcete vidět, že když se spojí dobří lidé, tak může vzniknout něco krásného, co je tak trochu “z Jiného světa”? Tak to pojďme dát dohromady:)
Jukněte na můj vysněný projekt na Startovači a podpořte ho – nějakou tou korunou nebo jen sdílením, to nechám na vás. A pokud se dílo zdaří, můžeme navázat spolupráci a každá z vás se může stát malým střípkem do mozaiky tohoto kouzelného místa.
Já věřím. Věřte se mnou 🙂
