Musím říci, že portál Ženy s.r.o. mi přišel do cesty v nečekanou a posilující chvíli, jako by člověk musel ujít ještě nějaký kus cesty, aby vše do sebe krásně zapadlo. Jako by to nebyla souhra náhod, ale přesné načasování. Pamatuji si totiž přesně co jsem v té době cítila, když jsem seděla zabořená do gauče s nohama skrčenýma do klubíčka a hltala pořad s energetickou moderátorkou Evičkou v pořadu Všechno, co mám ráda, která nás jako diváky pozvala do svého zakoutí vzniklé komunity. Bylo to neskutečné souznění, nadšení, obdiv dotáhnout projekt do těchto rozměrů, že jsem okamžitě psala Evičce poděkování a jak jim fandím. Mimochodem pocházím ze stejné vesnice, kam vedou její kořeny. Možná o to více ji obdivuji. V tom okamžiku jsem také vnímala, jako bych byla součástí těch všech žen, aniž bych cokoliv ještě udělala nebo nějak přispěla svou aktivitou. A nyní o několik týdnů později dozrál čas pokusit se inspirovat nebo motivovat ženy svým příběhem. S vědomím, že nikdy není tak zle, jak moc to v tom okamžiku vypadá.
Poslední rok a půl byl velmi náročný, až vyčerpávající. Když se dnes ohlédnu zpět, uvědomuji si, že spadnout na samotné psychické i fyzické dno je právě tím pověstným odrazovým můstkem a silným stavebním kamenem pro nové začátky. Protože když nastane ten kritický bod, kdy už skutečně nemůžete, dostaví se efekt růstu vlastního já, kdy zjistíte, co přesně už nechcete zažít. Ten začátek se jmenuje osamostatnění se a postavení na vlastní nohy. Když ovšem během té doby příjdete o svůj milovaný koníček, o něco, do čeho jste vložili své vize, nápady, nadšení, sdílení, nastanou další okamžiky vnitřního boje. Začít od nuly a nadále pokračovat ve snu, ve stejném nadšení, jako tomu bylo kdysi, ve mně provokuje pocit štěstí. A objevuji v sobě samotné vnitřní sílu ženy. Když totiž děláte něco co máte opravdu rádi, dojdete k závěru, že nejde zavírat srdce před věcmi, které chcete cítit. Díky podpoře rodiny, týmu holek, švadlenek se stalo nemožné skutečností. Z této nelehké situace vznikl i název SnovéLátky.cz. Jsem nesmírně vděčná lidem za pomoc při realizaci a za příležitost vypsat se.
Ráda bych někoho inspirovala. Vzdávat se je hloupost. Vypouštět ze sebe staré a dávat prostor novému je cesta k seberozvoji. Stát na jednom místě a cyklit se neustále v myšlenkách, jak jste k ničemu, je sebedestruktivní. Díky životní krizi jsem se totiž naučila, že když se skutečně rozhodnu, dokáži opravdu všechno, nebo skoro všechno. Nelitovat okamžiků, kdy jste se vydala po špatné cestě, protože v té době jste udělala vše, co v té chvíli bylo jen možné a správné. A tak budu doufat a věřit, že se postupem času dostanu tam, kde jsem skončila. Setkám se opět s lidmi, kteří byli součástí mého života tak, jako by patřili do rodiny a těmi, pro které byla má práce inspirací, motivací nebo i denním rituálem.
Přeji vám všem pozitivní myšlenky z celého srdce.
S láskou Pája
