Jak byste prožili den, kdyby byl váš poslední na světě?
Co byste dělaly? A co byste rozhodně nedělaly?
Kořeny naší kultury najdeme v křesťanství. Mějme každý svoji víru, jaká je nám blízká, nebo buďme ateisti. Ale jedno máme společné, s nadsázkou můžeme říci, že v každém z nás je kousek křesťana. Ti se drželi jednoho krásného pravidla, které, bohužel, dneska už zdaleka neplatí:
Neděle je dnem svátečním.
Dokážete si to představit, že byste každou neděli ráno vstali a šli do kostela? Poskládat si myšlenky, vyslechnout si kázání, možná i najít odpovědi na otázky, které se vám honí hlavou. Odpustili jste sami sobě a svému okolí. Dozvěděli se o aktuálním dění. Pozdravili se sousedy a posléze v pěkných šatech zasedli k vyjimečnému pokrmu s rodinou. Blýskly se jaké jste skvělé hospodyně a načančaly se. Odpoledne se věnovaly rodinné návštěvě, či výcházce. Třeba jít pouštět lodičky. V podvečer se přichystat na nadcházející týden.
Když se člověk nad tímto zamyslí, jsou zde zahrnuty všechny složky života – duchovní, společenské, prácovní, rodinné, lásky, zdraví, šťěstní a i užití si těch peněz. Kolik takových dnů zažíváme my v dnešní době?
Dny, kde jsou pokryty všechny naše potřeby a my se na ně můžeme pravidelně těšit? Po pravdě – moc jich asi není.
Z toho důvodu jsem si zavedla den:
DNESKA ŽIJI TAK JAKO BYCH PROŽÍVALA DEN POSLEDNÍ.
Co vám budu povídat. Je to úžasné! Ten den je povolené úplně všechno a nic nemusíte a nic není špatně.
Klidně spořádám tabulku čokolády bez výčitek. Místo oběda se nacpu langošem ve stánku. Obleču si přesně to, na co mám náladu. Užívám si rodinu a všechno, co dělám. Do čehokoliv se pustím, snažím se to dělat naplno. Takový den mě vždycky nabije energií a pomůže mi odstranit zrna od plev.
Úkol je jednoduchý. Do čehokoliv se pustím, zeptám se napřed sama sebe, jestli bych se do dané činnosti pustila i den poslední. Podle toho se rozhodnu do čeho jít.
A jak by vypadal váš dokonalý den poslední?
Zdroj foto: Pixabay.com
