Laik, který zavítá do muzea, nebo se začte do nějaké odbornější archeologické literatury, se jistě neubrání otázce, proč ohledně doby laténské, ve které u nás Keltové žili, nemáme přesnější časové údaje. Proč některé věci archeologové datují třeba na přelom 6. a 5. století před naším letopočtem? Proč píší 370/350 před naším letopočtem? Proč neuvedou přesný rok?
Archeoložka Dana Stolzová to v rozhovoru vysvětluje takto: „V protohistorickém období, ke kterému patří i doba laténská, se stále opíráme převážně o hmotné prameny, i když již máme torza písemných zpráv. A přestože dnes archeologie využívá moderní datovací metody (C14, dendrochronologie, termoluminiscenční metody) stále můžeme stanovit stáří maximálně na několik desetiletí. Vy výjimečných případech, kdy soubor doprovází antická mince, můžeme určit dobu na desetiletí.“ (Stolzová, 2013, příloha D)
Článek o datování na webu Archeologie na dosah, který vede Národní muzeum v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), její tvrzení potvrzuje: „Nemohou-li archeologové určit přesné, tedy absolutní stáří nálezu na lineární časové ose, snaží se odhalit alespoň jeho relativní stáří (v jaké následnosti je s jinými předměty).“ (Národní muzeum, 2012-2013)
Ohledně doby laténské se často setkáváme s datováním pomocí spon. „Pro archeology se stala spona nejjemnějším a tudíž nejpřesnějším datovacím kritériem k určení doby pohřbu. Nyní jsou schopni určit stáří spon zhruba na půlstoletí, tedy na 30-70 let.“ (Waldhauser, 1999, s. 56)
