Proč je mezi šéfkuchaři tak málo žen?
Odpověď není úplně jednoznačná. Určitou rozpolcenost ostatně přiznává třeba i Dominique Crenn, šéfkuchařka dvouhvězdičkové michelinské restaurace v San Francisku: „Vždycky cítím, jak se ode mě očekává, že řeknu něco supermoudrého, čím bych udělala genderovou osvětu, povzbudila své kolegyně, zabodovala u feministek a zároveň neurazila kolegy kuchaře, které obdivuju a kamarádství s nimi bych za nic nevyměnila.“
Pokud kuchyní hýbe testosteron a je až do stropu vytapetovaná egem a machismem, potřebují kuchařky sakra silnou vůli a nadhled. Takových míst však už naštěstí ubývá. A potom – v určitém věku zkrátka chcete založit rodinu, a to ani dnes nejde moc dohromady s pracovním vypětím, jaké tohle povolání obnáší.
Ještě relativně často slýcháme o cukrářkách, ale proč ne třeba o grilařkách? Rozdíl mezi teplou kuchyní a cukrárnou je skoro tak zásadní jako rozdíl mezi mužem a ženou. Při vaření jde hlavně o rychlost a kreativitu, experimentování a přizpůsobování se momentálnímu stavu zásob a jednotlivých surovin. Freestyle, improvizace a důraz na zvládnutí technik – to všechno bývá vlastní spíš klukům.
Cukrařina je pravý opak: tady vede přesnost a měření. Dá se víc plánovat, protože většina cukrářských surovin má víceméně stálé vlastnosti. Holky jsou tu ve svém živlu, jelikož v cukrařině přirozeně uplatní svou preciznost, přesnost a cit pro vzhled a detaily.
Jak poměry, respektive poměr mezi muži a ženami trochu vylepšit? Řešením rozhodně nejsou kvóty a nucené nabírání kuchařek. Naprosto se ale ztotožňuji s radou šéfkuchařky JRDN Ami Cisneros: „Holky, vařte lépe a rychleji. Nikdo nemůže ignorovat talent, nikdo nemůže přehlížet tvrdou práci.“
A skutečně, ve světě si získává respekt stále více šéfkuchařek. Svým příkladem ukazují, že to jde, a motivují tak další holky, aby se nebály obléci rondon. A jelikož se trendem stává větší péče o zaměstnance restaurací a zpřátelšťování atmosféry v kuchyních, všechno nasvědčuje tomu, že budeme u sporáků vídat čím dál víc culíků. Tedy těch holčičích.
Nemůžu mluvit za ostatní holky, ale já jsem si práci s klukama v kuchyni užívala. Je to obrovská zkušenost, která vás posune. Naučí vás to nebrat si nic osobně a umět si ze všeho udělat legraci. Vaším mateřským jazykem se po nějaké době stane silně ironický humor, obohacený o kuchařský slang (a, přiznávám, i sprostá slova).
A že vás občas někdo plácne po zadku? To není projev sexismu. Když to budete sledovat pozorně, brzy si všimnete, že se kluci daleko častěji plácají mezi sebou. Trávit na pár metrech čtverečních třináct nebo i víc hodin je totiž občas blázinec… Další věc: Nosit náušnice, náramky, rozpuštěné vlasy a chodit zmalovaná jak hanácká truhla je možná fajn do klubu, ale ne ke sporáku. Tady jde čistě o účelnost a praktičnost.
Výhodou je, že se při převlékání přestanete stydět, že vás snad někdo uvidí, protože tady to nebude jeden člověk, ale rovnou deset lidí. Ale co je nejdůležitější, uvědomíte si, že řešením není fňukat, ale makat. Z princezny se tak stane zocelená holka, kterou nerozhodí, že ji kolegové mimoděk říkají kámo nebo vole.
Takže? Jděte do toho, jednoznačně. Garantuju vám, že tolik legrace nikde jinde nezažijete!
Zdroj foto:Pixabay.com