Každý den budíček v šest hodin, pak úklid, nákup a cesta do práce. Darejan musí být v textilce Gvirila v gruzínském městečku Samtredia dříve než ostatní, protože je zdejší ředitelkou.
Čeká ji náročný a únavný den, ale Darejan je zvyklá. Bere život takový, jaký je: plný strastí. Nikdy se ale nevzdává. Veškerý svůj čas věnuje hendikepovaným lidem. Kromě působení v Gvirile také vede Spolek hendikepovaných osob v Samtredii.
Bojovnicí už od dětství
Darejan se narodila jako hendikepovaná. Do 22 let neslyšela ani nemluvila, měla také problémy s chůzí. Nikdo kromě ní nevěřil, že by se mohla uzdravit. Když povyrostla, snažila se plnit si své sny a hledala možnosti léčby. „Když jsem byla v osmé třídě, začala jsem chodit do večerní školy a také na hodiny šití. V 19 letech jsem se přestěhovala do vlastního podnájmu a začala pracovat. Vždycky jsem se snažila být soběstačná.“
Darejan považuje za nejdůležitější podporu od rodiny. „Rodiče nikdy nedělali rozdíly mezi zdravými a hendikepovanými dětmi, nikdy mi neříkali, ať někam nechodím nebo něco nedělám.“ Právě díky životnímu elánu a přístupu rodičů je Darejan tak silná, že překonala překážky, které jí přineslo dětství i pozdější život. „Šikanovali mě a odstrkovali, v jeden moment jsem měla takovou depresi, že jsem ani nemohla normálně chodit a uzavírala jsem se do sebe. Pak jsem si ale řekla, že tomu nebudu věnovat pozornost.“ Teď pomáhá ostatním lidem s podobnými problémy, aby svedli totéž.
Předávat zkušenosti
Darejan pomohla mnoha lidem se zdravotním postižením k normálnímu životu, i těm, kteří ztráceli naději. „Pracovala jsem se dvěma mentálně postiženými dívkami, naučila jsem je šít a plést,“ vzpomíná Darejan. „Hodně jim to dalo a dnes žijí ve šťastných rodinách,“ dodává Darejan. Když založila Spolek hendikepovaných osob, často pomáhala lidem v zoufalých situacích získat zdravotní péči. „Znám několik lidí, kterým operace zachránila život, a my jim pomohli tuto operaci získat,“ říká Darejan.
I nyní hendikepovaní lidé Darejan často navštěvují, hledají u ní psychickou podporu. „Jednou za mnou přišel jeden mladík a vyprávěl mi o strachu, který cítí. Uklidnilo ho, když jsem mu řekla, že je to jen v jeho hlavě.“ Není tedy překvapením, že nejčastější rada, kterou Darejan hendikepovaným lidem dává, je „buď aktivní, jdi ven mezi lidi a nevzdávej to“. Často také motivuje ostatní lidi, aby pomáhali těm s postižením.
„Začátek je vždycky těžký, ale člověk musí dokončit, co začal.“
Darejan založila podobnou firmu, jako je Gvirila, už v devadesátých letech a nakoupila pletací stroje pro ženy s postiženými dětmi a zdravotními problémy. Stroje však nedlouho poté zničili vojáci během války. Nezachoval se ani jeden.
O to rázněji se Darejan pustila do práce v Gvirile. Jde o malé družstvo podporované organizací CARE ČR, kde jsou zaměstnávány ženy s postižením. Darejan zde působí jako mentorka, lektorka, učitelka a kamarádka. Její energie motivuje ostatní ženy usilovně pracovat na své budoucnosti.
Ženy se v textilce rychle učí a Darejan má z jejich pokroku radost. „Přemýšlím, jak komunitu ještě víc posílit. Začátek je vždycky nejtěžší, ale já to jen tak nevzdám. Určitě nás ještě čeká spousta změn k lepšímu,“ uzavírá Darejan.
Textilní družstvo Gvirila v Samtredii v západní Gruzii zaměstnává osm žen se zvláštními potřebami. Vyrábí se zde různé produkty, například uniformy, deky a zdravotnické oblečení. Gvirila se také stala místem, kam ženy si chodí popovídat, setkávat se s ostatními a sdílet své zkušenosti.
Projekt „Zvyšování kvality života a pracovního uplatnění pro ženy se zdravotním postižením v Gruzii“ byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
