Fanatismus pro čtení jsem si vypěstovala už jako dítě. V posledních letech si půjčím ročně z knihovny kolem třiceti, čtyřiceti knih. Další si každý rok koupím nebo je dostanu jako dárek. A čtu i starší, z vlastní knihovny nebo půjčené od mých blízkých.
Nejsem moc typ na přesné výpočty a pečlivé vedení čtenářských deníků, ale tuším, že nebudu daleko od pravdy, když střelím od boku, že to ročně dělá takových sedmdesát knih, které mi projdou rukama. Netvrdím přitom sebevědomě, že všechny přečtu slovo od slova, to ne.
Beletrie je to minimálně, většinou jsou to texty, které potřebuji ke své práci nebo mě zajímají jako inspirace k osobnímu rozvoji.
Čtenářská zkušenost – rekapitulace
Ač si vlastně osobně nedělám s koncem roku úplně podrobné rekapitulace toho uplynulého a plány na ten, co přichází, letos jsem trochu přemýšlela o své čtenářské zkušenosti a také o soustavném vzdělávání.
Bylo toho hodně, co jsem za poslední léta absolvovala – výcviky, semináře, konference, e-learning… Baví mě to, fakt moc.
Zároveň jsem se ale přitom setkala s lidmi, kteří přelétají od jednoho kurzu ke druhému, každou chvíli propadnou jiným směrům a technikám, všem všechno „zbaští i s chlupama“, vždycky znají „pravdu“, akorát je to pokaždé něco jiného. A nezdá se, že by toho nakonec o sobě věděli víc, že by se dostali hlouběji k sobě, nebo že by pak byli o něco spokojenější a šťastnější a pro své okolí snesitelnější bytosti.
Z mnohosti nic
Také nevěřím, že bezbřehá pozitivita, která všechno zjednodušeně lakuje na růžovo a která se zdá být dobrým životním východiskem, je vždycky ten nejlepší přístup. Jsem prostě v něčem trochu “konzerva” s humanitním vzděláním. Myslím, že jistá míra skepse má v životě své místo, stejně jako není od věci rozvíjet kritické myšlení ve všech oblastech.
Když jsem se tedy sama sebe zeptala, co mi všechna ta četba a vzdělávání skutečně přinesly, spontánně se mi vybavil výrok filozofa Sókrata: „Vím, že nic nevím.“ Chvíli jsem se peskovala za takovou banalitu, až mi došlo, že to banální není. Je totiž potřeba poctivě projít všemi vrstvami, slupkami, vědomostmi, zkušenostmi, mnohostí, než se vyloupne jednodušší jádro. I skrze náznak zahlcení se dá jako temnou chodbou dojít k určité životní moudrosti, k autenticitě, k jednoduchosti, k věcem, o nichž se také hodně píše ve všech těch milovaných chytrých knihách.
Pak totiž jen tak někomu neskočíte na špek (zvlášť, když jste ještě k tomu vegetariánka nebo vegetarián :-)).
Ambasadorka zvídavosti
Kdyby tedy po mně někdo chtěl, abych se stala ambasadorkou něčeho, nebyla by to módní ani kosmetická značka, nebylo by to dokonce ani trendové pití. Byla by to vášeň ke vzdělávání a poznávání. Ráda bych se z vášně stala ambasadorkou zvídavosti. A do téhle role se, myslím, klidně může pasovat každý sám.
