Pohled do nitra podnikatelského světa: Simonina zkušenost
Tak to padlo i na mně. Únava z politikaření v nadnárodní společnosti, odchod a začátek podnikání. Spoustu ideálů a přesvědčení, že právě to, do čeho se pouštím bude trhák. Dobře míněné rady kamarádů, kteří podnikali nebo podnikají, ale já to viděla jinak – velké. Vzala jsem své celoživotní úspory a vrhla se do toho.
Je to jako bungee-jumping. Skočíte a pak letíte a už to nejde zastavit.
A jak jsem na tom po půl roce? Je tu malá šance, že někomu tato bilance pomůže při rozhodování. Pro mně je to poučné, je milion věcí, které bych udělala jinak a pár věcí, které jsou správně:
– ne, skutečně to není na pohodu. Dva (byť malé týmy) na krátký a dlouhý týden jsou v začátku, kdy není jasné, jaká bude poptávka, neudržitelný luxus. Zbyly jsme dvě. Já pracuji 12-15 hodin denně, každý den. Ta druhá je zaměstnanec, takže mám výpomoc přes pracovní týden na 8 hodin denně. Ne nemůžu si tuto pomoc ve skutečnosti dovolit, ale podnikám v komplikovaném oboru, nezvládla bych to sama. Faktem zase je, že se v efektivitě zlepšuji. Každý den o kousek.
Radost z dobře odvedené práce vůbec není klišé. V nadnárodce odevzdáte prezentaci (přesněji minimálně 10 variant prezentací) a když ta poslední projde, je hotovo. Ti s osvíceným šéfem uslyší, děkuji, dobrá práce. Zde je to diametrálně odlišné – přímá zpětná vazba od zákazníků je návyková. Mám-li být upřímná, dělám svou práci hlavně kvůli ní. Když někdo dá vědět, že lepší tuňákový steak ještě nejedl, či že vřele děkují, protože získávají víru v sebe sama a v to, že vlastně umí vařit – to je lepší než pravidelný a ne malý plat v korporaci. Vážně je to ta nejlepší věc na podnikání.
– lehká finanční nejistota zdaleka není lehká. Především tam, kde objednávky chodí maximálně na pár dní dopředu. Budím se ve 3 ráno a kontroluji email, zda má někdo zájem o mé dobroty. Po pár měsících se již dá odrazit od zkušenosti, které dny jsou silnější, a které ne – co podpoří objednávky a co ne. Ale tahle doba není statisticky dost významná, takže překvapení jsou na denním pořádku. Vždy mám radost, když zjistím, že budu muset následující den o kousek posunout své limity, svou výkonnost. Horší je, když mám pohodu. Pak nevím, jestli budu mít na nájem, výplaty, leasing. O výplatě pro sebe nemluvím již půl roku.
– flexibilita ano, ale… Potřebujete něco zařídit, zůstat doma s nemocným dítětem? Ano, je to na vás. Vždy však je protiváhou fakt, že v té době se o své zákazníky nepostaráte. Pokud je finančně horší měsíc nebo víte, že pravidelný zákazník objednává právě na tuto dobu, je to těžké. Těžší, než si vyjednat volno u šéfa v korporaci.
– mohu dělat práci tak, jak to vidím já, nikdo mi do toho nemluví. Toto je pro změnu dokonalý luxus, který je na té misce vah, kde vážíme PRO. Ovlivníte úplně vše, v mém případě si vymýšlím recepty, které zkouším a posuzuji, jestli mohou jít do éteru. Každé jídlo uvařím a odprezentuji tak, abych s výslednou fotkou byla spokojená. Posháním nejlepší lokální a sezonní suroviny. Perfektně připravím vaření pro zákazníky. A nemusím se bát, že to někdo zkazí a pokud ano, tak je jasné, že jsem to byla já a okamžitá náprava je stoprocentní.
Teď přemýšlím, jak dál. Kde jsou ještě rezervy, které jsem nevyužila. Co mohu dělat lépe a co efektivněji. Snažím se pronikat do oborů, které mi nejsou blízké a pro podnikání jsou důležité – účetnictví, daňařina, logistika… A hlavně po velkých rozpočtech v korporaci se učím pracovat s opravdu malými částkami.
Je dobře, že jsem se do toho pustila. Alespoň se na konci života neohlédnu za sebe a neuvidím sen, který jsem nezkusila realizovat. A je dobré, že jsem neviděla dopředu do čeho ve skutečnosti jdu – možná bych to vzdala předem. Jenže teď… teď už letím a věřím lanu, které mně poutá k mostu – je to zdravý rozum.
Máte podobné zkušenosti nebo úplně odlišné?
Vaše Simona kuchtička
Zdroj foto:Pixabay.com
