Přechod k ženství: Budování silných, sebevědomých žen
Dlouho jsem hledala svou vášeň. To co by mi dávalo v životě smysl a co bych chtěla s láskou a radostí předávat dál. Snad odjakživa jsem ráda pracovala s dětmi, ať už v rámci různých kroužků, mezinárodních programů či jako slečna na hlídání.
Vždy mě bavila dětská hravost, otevřenost, upřímnost a spontánnost, něco co se my dospělí máme od dětí opět učit. Když jsem začala objevovat svojí vlastní cestu ženy, došlo mi to. Všimla jsem si, že dívky v určitém okamžiku ztrácí svou dětskou bezprostřednost a touhu objevovat věci s dětskou zvědavostí. Ptala jsem se sama sebe, kam se to vše ztratilo. Až časem jsem pochopila, že s blížící se “dospělostí”, která se jim nenápadně vkrádala do života, postupně ztrácely nejen své dětství, ale zároveň samu sebe až na pár výjimek. A ty mě zajímaly nejvíc.
Co dělají jinak, že stále září dětskou nevinností a přesto se jim v očích zračí něco co naznačuje, že se postupně stávají mladými sebe-vědomými ženami. Tyto dívky mají osvícené maminky (znám i takové co tatínky). Maminky s velkým M, pro které téma ženství, první menstruace, proměny těla není tabu.
Pochopila jsem důležitost toho, aby mladé dívky/ženy vedle sebe měly zkušenější průvodkyni ženstvím, aby z nich nevyprchal ten dětský zápal pro věc a přesto tam byl prostor pro moudrost a hloubku ženy, která se právě rodí. V tu chvíli jsem vnitřně cítila, že to je ono, že chci být průvodkyní těmto mladým dívkám na cestě k jejich ženství.
V rámci práce s dětmi různých věkových kategorií a z různých sociálních zázemí, jsem měla možnost otevřít oči a změnit přístup nejen sama k sobě, ale taktéž jsem pomohla i mnoha dívkám. Konečně nastal čas kontinuální práce s dívkami a maminkami, kdy setkání jsou cílené a víme kam spolu míříme.
Zdroj foto:Pixabay.com
