Černá labuť na akciových trzích

Černá labuť: Následky vysoce nepravděpodobných událostí také teorie černé labutě je metaforou popisující důležité neočekávané události, které mají významný dopad na společnost. Tyto události se odchylují od toho co je běžné a proto je obtížné je předvídat. Často se objevují snahy tyto události ze zpětného pohledu racionalizovat.
 

Po celá tisíciletí lidé věřili, že se na světě nacházejí pouze labutě bílé barvy. Toto tvrzení se opíralo o nezpochybnitelné empirické důkazy. Když se objevila labuť černé barvy, bylo toto tvrzení náhle vyvráceno. Profesor financí a spisovatel Nassim Nicholas Taleb, který je autorem teorie, chce tímto příběhem říci, že učení se pozorováním, nebo zkušeností je výrazně limitováno a lidské poznání je velmi křehké. Stará pravda náhle nemusí platit, ač nás v ní miliony bílých labutí předtím utvrzovaly celá staletí

Výraz „černá labuť“ pochází z latinského výrazu, který poprvé použil a charakterizoval římský básník Juvenalis již ve druhém století jako „rara avis in terris nigroque simillima cygno“ tedy něco jako „neobyčejný pták na zemi velmi podobný černé labuti“. Když byl tento výraz poprvé použit, nikdo nepředpokládal, že by černá labuť opravdu existovala. Význam této metafory spočívá v křehkosti jakéhokoliv systému myšlení. Úsudky o jevu jsou potlačeny, jakmile je jeden ze základních předpokladů o daném jevu vyvrácen. Zpozorování černé labuti by v tom případě bylo zrušením logiky jakéhokoliv myšlenkového systému stejně jako vyvrácením úvahy, které z této základní logiky vyplývaly. 
 

Taleb tvrdí, že to, co zde nazýváme „Černá labuť“, je událost s následujícími třemi atributy.

Za prvé, je to odklon, protože událost leží mimo oblast obvyklých očekávání, neboť nic v minulosti nemůže přesvědčivě poukázat na možnost její existence. Za druhé má tato událost extrémní dopad a za třetí nám lidská přirozenost přináší vysvětlení jejího výskytu až po znalosti faktů čímž dělá událost vysvětlitelnou a předvídatelnou.

Zastavil jsem se a vytvořil trojici: vzácnost, extrémní „dopad“ a retrospektivní (i když ne potenciální) předvídatelnost. Malé množství černých labutí vysvětluje téměř všechno v našem světě, od úspěchu idejí a náboženství, po dynamiku historických událostí a elementy našich osobních životů. 

Logika černé labutě činí to, co nevíme, daleko důležitějším než to, co víme. Můžeme ji mnohdy způsobit, anebo alespoň podpořit tím, že ji neočekáváme.

Pokud bychom očekávali teroristický útok a vyhodnotili ho za reálný, nemuselo k němu dojít. V osudný den mohly kolem věží v New Yorku kroužit stíhačky, letiště mohly zesílit bezpečnostní kontrolu, systém přístupu do pilotní kabiny by byl daleko propracovanější. K útoku by sice nemuselo dojít, ale místo toho mohlo přijít něco jiného – další černá labuť. Víme, že New York je snadný cíl pro teroristy, že bezpečnostní kontroly na letištích v té době nebyly tak vyspělé, ale tohle nám může být k ničemu, protože náš nepřítel si uvědomuje, že to víme. V této strategické hře se znalost ukazuje jako zcela nepodstatná. Obrana proti černým labutím vlastně neexistuje, avšak autor popisuje deset principů, jak může být společnost odolnější.

Deset principů obrany proti černé labuti:

Co je křehké, mělo by padnout, dokud je to malé – Žádný subjekt by neměl vyrůst natolik, aby byl na pád příliš velký.

Zastavme privatizaci zisků a socializaci ztrát – Cokoliv, co vyžaduje sanaci, by mělo být znárodněno, ostatní nechť je soukromé, malé a vystavené riziku

Lidé, kteří řídili autobus se zavázanýma očima a havarovali, by neměli dostat nový – Ekonomická obec (univerzity, centrální bankéři, úředníci) přišla selháním systému v roce 2008 o legitimitu. Věřit, že nás titíž lidé dostanou z problémů, je nezodpovědné a hloupé. Hloupé je také věřit akademikům a expertům, kteří nadále propagují metody, které selhaly.

Nesvěřujme řízení jaderné elektrárny (nebo svých finančních rizik) lidem, kteří dostávají výkonnostní prémie. Je pravděpodobné, že zatímco o sobě budou tito lidé tvrdit, že jsou konzervativní, nemilosrdně proškrtají výdaje na bezpečnostní mechanismy, aby díky úsporám vykázali zisk. Prémie nepřihlížejí ke skrytým rizikům bankrotu.

Kompenzujte komplexitu jednoduchostí. Komplexita vznikající z globalizace a síťového propojení ekonomických aktivit vyžaduje protiváhu v podobě jednoduchých finančních produktů. Komplexní ekonomika představuje jistou formu pákového efektu již sama o sobě. Tímto pákovým systémem je efektivita. Přidáme-li k takovému celku zadlužení, povede to k nekontrolovaným a nebezpečným pohybům, jež nám neponechávají prostor pro případné chyby.

Dynamit nepatří do rukou dětem, ani když je opatřen varovným nápisem. Je třeba zrušit komplexní finanční produkty, protože jim nikdo nerozumí, a jen málokdo má dost rozumu na to, aby si to připustil. Občany musíme chránit před nimi samými, před bankéři.

Na důvěře by měla záviset jen Ponziho schémata. Vlády by neměly nikdy volat po „obnovení důvěry“. V Ponziho schématu si jeho organizátor půjčuje nebo přijímá finance od nových investorů, aby mohl vyplatit ty stávající, kteří chtějí investici ukončit. Kaskády dohadů a zvěstí jsou produktem komplexních systémů. Vláda jejich šíření nemůže nijak zastavit.

Projevují-li se u narkomana abstinenční příznaky, nedávejte mu další drogy. Použít pákový efekt k tomu, abychom vyléčili problémy vzniklé jeho nadměrným užíváním je snaha popřít realitu. Krize ze zadlužení není problémem dočasným, ale strukturním.

Občané by neměli záviset na aktivech jako prostředku k uložení majetku a spoléhat ve svých penzijních plánech na nedokonalé rady „expertů“. Ekonomické aktivity bychom měli decentralizovat a naučit se nepoužívat trhy jako skladiště finančních hodnot. Investovat bychom měli pouze pro zábavu. Úzkost by občané měli zažívat jen nad vlastním podnikání, a nikoliv nad investicemi, protože nad nimi nemají kontrolu.

Udělejme z rozbitých vajec omeletu. Krize z roku 2008 je problém, který nelze zahladit drobnými úpravami. Potřebujeme postavit nový systém a předělat ten stávající dřív, než se předělá sám.