Strach v našich životech: Proč ho máme a jak ho můžeme ovládnout
Máte někdy strach? Ano, já vím, naivní otázka. Všichni se bojíme. Strach je jeden ze základních mechanismů přežití. Nelze jej tedy jen tak snadno zahodit, zašlapat a jít dál. Proto se na strachu tak snadno vydělává, proto se na základě strachu nejsnáze získává moc. Proto tolik negativních zpráv kolem nás. Je velmi lidské mít strach. A právě proto je třeba ho poznat a přestat se ho bát.
Když jsme malí, bojíme se tmy. Bojíme se, když odchází máma, protože máma je bezpečí. Postupně ale zjišťujeme, že nás ani máma vždycky nezachrání. A tak strachy pomalu přibývají. Nezkazím písemku? Dostanu se na střední školu? Udělám maturitu? Má mě můj kluk vůbec rád? Zvládnu se postarat o dítě? A ochráním své dítě?
Katastrofické scénáře
Strach nás odedávna chránil před nebezpečím. Jako ženy, mámy, máme přirozenou touhu ochránit své nejbližší. Měly bychom se ale vždycky snažit vyhodnotit, nakolik jsou naše obavy reálné. Spřádat katastrofické scénáře neprospěje ani nám, ani našim blízkým. Vždycky se můžeme zamyslet nad tím, jaké nebezpečí nám opravdu reálně a bezprostředně hrozí. Co nejhoršího by se mohlo stát? A jaká je míra pravděpodobnosti, že se to skutečně stane? Je prokázáno, že až v 80% se naše obavy nenaplní. A pokud přece jen ano, realita je stejně většinou jiná, než jsme si představovaly. Netvrdím, že lepší, ale prostě jiná. Teprve pak často zjistíme, co vše se v nás skrývá, a že marnit život v obavách, byl zásadní omyl.
Strach je chaos a stagnace
Strach vytváří v naší hlavě chaos. A tělo bije na poplach. A protože se toužíme uklidnit, často volíme nebezpečnou zkratku: jídlo, alkohol, cigareta… Tato cesta ale nikam nevede, stává se jen součástí bludného kruhu a dalších problémů. Strach nás také možná ochrání před nějakým tím emocionálním šrámem. Nebudeme zklamané ve vztahu, který jsme pro jistotu ani nezačaly. Neselžeme v práci, o kterou jsme se nepokusily. Ale může se tak snadno stát, že náš život zůstane prázdný. Že nám strach náš život ukradne, pokud dovolíme, aby nad ním převzal vládu.
Nepřítelem strachu je klidná mysl, řád a vývoj
Co tedy dělat? Zkuste popřemýšlet nad tím, k čemu vás strach nutí, v čem vám brání, a také v čem je to pro vás výhodné, pohodlné mu naslouchat. Co by jste udělaly, kdyby jste se nebály? Jděte a udělejte to. Jedině tak se můžete ze zajetí strachu vymanit. Lidé většinou nejvíce litují toho, co vůbec neudělali. I špatné rozhodnutí znamená vývoj, změnu, životní zkušenost. Přešlapování na místě znamená stagnaci. Zkuste také dát svým myšlenkám nový prostor. Už dávno si lidé všimli, že pomáhá soustředit se na něco jiného. A tak můžete uklízet a přitom poslouchat hudbu nebo audioknihu, můžete běhat, jezdit na kole, oprášit staré koníčky nebo si najít úplně nové. A pak si každý den zapište, co pěkného jste prožily. Tím, že svoji mysl budete stále více zaměřovat na pozitivní momenty, dokážete si jich více všímat. Přesně tak, jako jste si dříve všímaly těch negativních. A tak začnete proměňovat svůj život.
Naše rány, strachy, šrámy k nám patří. Nemůžeme si říct: už nikdy se nebudu bát. Samozřejmě, že budu. Ale to ještě neznamená, že budu svému strachu naslouchat tolik, až mu odevzdám celý svůj život. Odvážný není ten, kdo se nikdy nebojí, ale ten, kdo strach překonává. Hledejte lidi, kteří vás budou na této cestě bude podporovat a nechte se inspirovat těmi, kteří se po ní vydali. Zkuste už dneska žít jako by jste strach neměly. Krůček po krůčku, situaci za situací.
Zdroj foto: Pixabay.com
