Včera proběhlo jedno z výjimečných Art Talk v Tibet Open Housu, kde jste mne opětovně mohli najít. Byli jste tam?;-)
Co bylo tématem? Tenzin Rigdol patří k tibeťanům žijícím v exilu. Je jedním z těch výjimečně talentovaných lidí, kteří se rozhodli jít za svými sny, za svou touhou podpořit svoji kulturu a víru. Buddhistickou.
Odhodlání je jednou z věcí, kterou na těchto lidech zcela obdivuji. 😎
Nezůstávají pouze u debat kolem hospodského stolu nebo u dortu v kavárně, kde vyřeší otázky světa a toho, co všechno by kdo měl přesně podle nich udělat. Oni opravdu na něčem tvrdě a opravdově pracují a jsou nejen ochotni, ale i schopni svému snu, víře obětovat, co spíše řekneme věnovat, svůj život.
I přes překážky je nádherné vidět, jak mají současně upřímnou radost z toho, co dělají. Na videu už nebude vidět, v jakých “podmínkách” žijí, to naleznete v kompletním videu z přednášky, který uveřejní Tibet Open House nebo na stránkách Tenzina. Líbí se mi ale jejich přístup:
“Co by jste čekali, jsme uprchlíci, žijí v exilu, tedy mimo náš domov. Buďme rádi za to co máme.”
Tenzin není prvním tibeťanem, se kterým jsem mluvila. ;-)A s tibetskou kulturou jsem se blížeji setkala až loni v Himálaji, kde jsem dělala dobrovolníka jako učitelka dětí v buddhistické škole a klášteře. Až tehdy jsem pochopila, o jak unikátní kulturu se jedná a odráží se to i ve výstavě Tenzina.
Nejde o růžové brýle, *sleep*přes které vidím nádherně se usmívající děti ve škole, přestávky s učiteli u oběda, společné pikniky, výlety do hor. Moc dobře si vzpomínám, na ty malé ďáblíky, kteří místo nacvičování projektu chtěli stavět bunkry nebo běhat po třídě.
Stačilo však zahlaholit:
“Respect your teacher!” a z ďáblíků se stali andílci*angel*. Oni totiž moc dobře vědí, že učitel se musí respektovat. Tento přístup se děti učí jak ve škole, tak doma v rodině. Pak jsme ráda zapomněla, že chvíli zlobili, protože: “Kdo nezlobí je jak mouchy sežerte mě. “ A na to jsem nikdy nebyla
