Musím. Nestíhám. Nezvládám… Přichází k vám takové myšlenky i v magickém vánočním čase, který se před vámi právě otevírá? Pak se jejich proudem nenechejte strhnout. Letos ne. Tentokrát tento čas prožijte napojené na sebe a na skutečnou duchovní podstatu Vánoc.
Dnešní doba je uspěchaná, nedává nám moc prostoru pro to respektovat svoje životní tempo, jen tak žensky spočívat a plynout. Nebo si to alespoň myslíme a odvoláváme se na to. Pravda je ale taková, že si to ve skutečnosti pouze nedovolíme. A protože chceme, abyste tato omezení překonávaly a dostávaly se víc a víc do své ženské podstaty, sdílíme teď s Vámi to, co je třeba, abychom kouzlo celého tohoto času neubíjely, ale naopak se na něj co nejvíce naladily.
1) Zpomalit
My ženy jsme úzce propojené s přírodními rytmy, ale málokdy jim dokážeme plně naslouchat. Vnitřně nás vedou a řídí spíše záležitosti jako je práce a povinnosti, které přírodní zákonitosti zkrátka neberou navědomí. (Ačkoli v dřívějších dobách tomu tak bylo.) A tak i v chladném počasí a počínající zimě, v čase zpomalení a uvnitřnění, jedeme na plné obrátky a na záda si nakládáme další a další povinnosti spojené s vánočními přípravami, na jejichž konci padáme únavou.
Zkuste na sebe být letos laskavé. Respektovat svoji únavu a ctít jí jako ctí medvěd zimní spánek. Pokud si nemůžete dovolit vypnout, alespoň zpomalte. Choďte dřív spát. Ráno si přivstaňte a udělejte si své ráno pomalejší – s horkou sprchou, jógou, nebo procházkou.
Celkově zvolněte tempo. Uvědomte si při každodenních činnostech, jak moc na sebe tlačíte a spěcháte. V každém okamžiku, kdy se přistihnete, jak se honíte, se vědomě zastavte a 5x se zhluboka a velmi pomalu naděchněte a vydechněte. Pokud jste venku podívejte se do nebe a poděkujte za tento okamžik. Pokud jste v budově, zavřete si na chvilku oči a přiložte ruku na srdce se stejným poděkováním. Pokud na sebe tlačíte, aby vše bylo perfektní. Nezpomeňte, že lidé kolem vás mnohem více ocení, když vy samy budete spokojené a bude z vás čišet pohoda!
2) Vrátit se k sobě
Pozoruji již několik let, jak lidé kolem mě vánoční čas prožívají a mám pocit, že se z toho celého nějak vytratilo kouzlo, ona duchovní podstata toho všeho. Lidé jsou svázaní představami o tom, co se musí, o tom, co by se mělo… Vůbec se sami sebe nezeptají, jak to cítí oni sami, jak by si to přáli skutečně prožívat. A tak je to stále dokolečka, unavující, stresující, uspěchané, pro mnohé skoro otravné. Je třeba přestat podléhat tlakům okolí. Co se letos zeptat svého ženského jádra, jak to cítí? Jak by to skutečně chtělo prožít? Co mu chybí?
Sedněte si doma při čaji a vypište si na papír co chcete o Vánocích prožívat a naopak co rozhodně nechcete. Kdo řekl, že musíte běhat po obchodech, aby měl pod stromečkem každý 5 dárků. Copak nestačí jeden z lásky? Svěřte se se svými potřebami svým nejbližším a pobavte se o tom, jak to vidí oni. Třeba nakonec zjistíte, že může být letos klidně o 3 druhy cukroví méně a místo toho si zajdete společně na vánoční koncert.
3) Dopřát si digitální detox
Co nám velmi narušuje duchovní napojení se na podstatu vánočního času jsou digitální technologie. Veškeré technologie náš mozek nevědomky zaměstnávají, i když je zrovna nepoužíváme. Náš mozek je podvědomě stále v pozoru, zda nám náhodou nepřišla zpráva, nebo jestli náhodou neprošvihneme něco, co se děje na sociální síti. Tím se naprosto odpojujeme od prožívání přítomného okamžiku a nemůžeme se do něj ani plně ponořit. Náš mozek je totiž natolik zaměstnaný, že pak máme pocit, že na nic není čas a nedokážeme se soustředit na běžné činnosti.
Podobně škodlivý je i informační hluk, který na nás působí zejména prostřednictvím reklam. Jelikož nám doma reklamy v televizi silně narušují vánoční atmosféru (zejména když vyskočí otravný zelený mužík z Alza.cz), vždy když sledujeme pohádku a objeví se v ní reklama, vypínáme zvuk. Jak jednoduché a úlevné! Při vánočních přípravách nepouštíme rádio, ale uděláme si playlist písniček, které vypálíme na CD a pouštíme si je z přehrávače.
Zkuste letos vypnout rádia, televize, počítače a mobily a udělat si Vánoce hezky postaru, v tichosti a v napojení na vyšší moudrost. Vždyť místo smsek můžete poslat hezké vánoční přání poštou, obejít sousedy a známé a hodit jim něco milého do schránky. Zeptejte se samy sebe, na co budete vzpomínat až budete staré? Na to, jak jste o vánočním čase projížděli Facebook, nebo na to, jak jste jako rodina zdobili perníčky, šli na zimní vycházku do lese, nebo zažili něco veselého na návštěvě u příbuzných?
4) Meditovat, modlit se a přát si
Když už budete v tichosti, bez informačního hluku a elektrosmogu, není nic lepšího, jak prohloubit vánoční prožitky, než když se pohroužíme do nitra a prožijeme tyto okamžiky v meditaci. Dovolte si snít. Dostávat se do vyšších sfér svého vědomí a spojovat se s jemnohmotným světem, v němž poletují andělé. Promlouvejte k nim a k bytostem, které možná už nejsou mezi námi, ale přitom možná ano.
O vděčnosti a víře v anděly je i krásná písnička Václava Neckáře Andělé strážní:
Když budeme v meditačním a zasněném stavu mnohá znamení se nám vyjeví zřetelněji. Tento čas je magický. Je škoda ho omezovat jen na hmotné prožitky. Dovolme si věřit a přát si. Naše přání mají v tento čas mnohem silnější náboj. Tak si přejme. Přejme sobě, svým blízkým, i celému světu lásku, klid a mír. Vyslovujme toto přání v modlitbě před spaním a kdykoli se nám bude zdát, že svět potřebuje pohlazení.
Vytvořte si vlastní představy a vnímejte věci kolem sebe po svém. Třeba sníh. Můžeme být naštvaní, že ho budeme muset vyhrnovat. A nebo můžeme ve sněhových vločkách vidět malé andílky, kteří jsou k nám sesíláni, aby tento svět prozářili a zklidnili. Tak co si vyberete?
5) Být světlem, sdílet lásku
Laskavost. To je téma tohoto období. Všimly jste si, že jsou lidé v období Vánoc milejší? Najednou všichni tak nějak zjemníme. A to je velká potřeba dnešního světa, zjemnit, zpomalit a být láskyplnější. Laskavost se šíří řetězovou reakcí, tak buďte dnes těmi prvními, kdo tento řetěz započne. Stačí maličkost. Usmát se na prodavačku. Koupit člověku bez domova horkou polívku. Nebo obejmout nepříjemnou kolegyni a říct jí něco hezkého. Všichni jsme v jádru dobří. Všichni jsme světlem, které přišlo na tento svět. Je jen na nás, jestli budeme život druhých prozařovat nebo ho dělat temným. Buďme ohleduplní a mějme soucit s druhými. Ten, který kolem sebe nejvíce kope a chrlí plameny, možná ve skutečnosti potřebuje obejmout ze všech nejvíc. Myslete na to!
Krásným tipem je laskavý adventn kalendář: Místo toho, abychom si každý den rozbalovali čokoládičky, uděláme každý den jeden dobrý skutek. A večer potom s rodinou můžeme sdílet své zážitky, kdo koho čím potěšil. Věřte, že vám to život osladí mnohem lépe, než čokoládová postavička.
6) Tvořit pro radost
Zapomínáme často na to, že kouzlo Vánoc tkví v tradicích a rituálech s nimi spojených. Pokud máme čas běhat po nákupních centrech a projíždět po večer internet, máme čas i na tvoření, které nám výrazně pomáhá k duševní pohodě. Nejde o to, abychom stvořily něco velkolepého. Nejde o to, abychom se svým výtvorem mohly pochlubit na Pinterestu. Jde o to se dostat do krásného tvořivého procesu a zcela v něm spočinout. Zapomenout na starosti, dostat se do přítomného okamžiku a prožívat radost z toho, že nám něco vzniká pod rukama. Jen tak. Pro náš dobrý pocit. Tak jako jsme jako malé malovaly obrázky a bylo nám jedno, jestli se někomu budou líbit, nebo ne.
Zkuste z pečení cukroví nebo zdobení perníčků udělat krásný rodinný rituál. Sezvěte rodinu, navařte svařák, pusťte koledy a společně tvořte. Nemusíte na to být samy. Můžete si užívat pospolitosti a povznést i obyčejný úklid a dekorování domu na něco výjimečného.
7) Skoncovat se stížnostmi a otevřít se vděčnosti a pokoře
Mnohdy si sváteční dny dokážeme samy velmi znepříjemnit svým negativním naladěním a věčným stěžováním na to, co je kolem nás špatně. Všechno je předražené. Děti jsou nepořádné. Místo sněhu bláto. To kakao už není takové, co bývalo… A spoustu dalších negací naše mysl dokáže vyprodukovat i v tak hluboce duchovním čase jako jsou Vánoce. Naše mysl je natolik zaměstnaná tím, co je špatně, že pak přehlídne věci, které jsou důvodem k radosti. Ale tohle nikam nevede. Jedině k tomu, že celou vánoční atmosféru pokazíme sobě i ostatním.
Máme obě nohy? Máme v ledničce něco do pusy? Máme lidi, kteří nás milují? Tak na co si to stěžujeme? Je snad něco víc? To, co vysíláme, se nám vrací. Jestliže budeme šířit negaci a stížnosti, pak se na nás budou nepříjemné události přímo lepit. Pokud si ale zachováme nadhled a budeme vděčné za to všechno, co máme, získáme toho dobrého mnohem víc.
Vánoční čas nás učí pokoře. Ať už věříte v kohokoli nebo cokoli, zpráva je vždy stejná. Tak jako v této krásné písni (z filmu Anděl páně 2, v originále zpívá Vojtěch Dyk):
V poslední době možná některé z vás zaznamenaly nestěžovací výzvu od Willa Bowena, který založil projekt Svět bez stížností a napsal o tom i knihu. Možná by nebylo od věci se inspirovat a přidat se k lidem, kteří se rozhodli odlehčit sami sobě i světu od negací a nespokojených výroků. Pojďme vytvořit transformující pozitivní vlnu a zaplavit svět láskyplnou energií. Právě teď je čas to ze sebe setřást. Všechen ten balast, který na sebe i na druhé dennodenně navlékáme. Pošlete to pryč a rozsviťte samy sebe, stěžování žádné z nás nesluší.
Milé ženy, přejeme Vám nádherný advent. Myslete na to, že jste hvězdičkami, které atmosféru celého tohoto času mohou pozvednout. Nespěchejte, nehoňte se. Utéct vám může jedině sleva v obchodě, ale to nejdůležitější máte po celý čas vedle sebe a v sobě. *heart*
