Hledáš pramen, v němž bys obnovila svoje síly? A kam se vlastně poděly? Možná si zapomněla na několik kouzel s ženskou energií. Připomínáme ti je tímto článkem.
1. Neodevzdávám svou sílu nikomu a ničemu. Místo stěžování si konám.
Nedopusť už nikdy, abys svou ženskou sílu odevzdala nějaké situaci nebo člověku. Tím, že se vzdáš, ztratíš kontrolu nad svým životem, staneš se obětí vláčenou v bezvýchodném kruhu. Často tuhle cestu ze strachu volíš. Uvědom si však, že nikam nevede a že chodíš stále dokola.
Jsou to situace, kdy tě problém přišpendlí na místě a ty přestaneš věřit své ženské síle, která by ho transformovala v něco dobrého. Přitom ve skutečnosti to dokážeš (byť třeba i s pomocí druhých).
Místo stěžování si a stavění se do pozice nemohoucí, konej. Neplýtvej svou energii na stížnosti, vztek a litování se. Zbytečně to nerozmazávej, nedělej z toho aféru. Využij tuto energii na vyřešení / transformaci / vylepšení situace. Problém je výzva k zapojení tvé ženské síly, proaktivity a magie.
„Jako žena můžeš přetvářet svět i sebe sama tím, že nenecháš problémy, aby zahnívaly, ale intuitivně a bez zbytečných řečí je transformuješ.“ *heart*
Krásně na to upozornila i Zlata Hnátová ve svém posledním článku, kde uvádí větu: „A co jsi čekala?“ Že se něco změní, když tu budeš sedět, litovat se a čekat, že někdo druhý to vyřeší za tebe? Nikoliv. Větřím-li ve vzduchu problém či nespokojenost, je to výzva k mému vlastnímu růstu. A ta se neodmítá. Jedině tak mohu sílit.
2. Pěstuji si prázdný a tichý prostor vně i uvnitř. Naslouchám sobě.
Uvědom si, kam se podělo tvé já. Slyšíš ho? Nebo se ztratilo v šumu vjemů, které se na tebe každodenně valí z obrazovek, přijímačů, chatů, konverzací, časopisů a reklam? Seš-li jako žena vystavena dlouhodobě tisícům vjemů, které konzumuješ jeden za druhým, pak věz, že se připravuješ o ohromné množství tvé vzácné energie.
Tvá mysl nestačí tyto vjemy třídit a zpracovávat, všechny přitom zahlcují tvůj systém. Podobně to je i s věcmi, kterými se obklopuješ. Každá z nich na tebe nějak působí. Je-li jich příliš a nejsou-li s tebou v souladu, pak budou nevědomky zaměstnávat tvou pozornost a okrádat tě o energii.
„Snaž se udržovat svou mysl a svůj osobní prostor tiché a prázdné. Nechť jsou tvým útočištěm, které tě vždy osvěží a v němž se setkáš sama se sebou.“
Nejenom pro lepší duševní zdraví, ale proto, abys mohla slyšet hlas své duše, je čas od času třeba spočinout v prázdnotě. Na chvíli vypnout všechny ty rušivé vlivy a být sama. Vyčistit prostor kolem sebe a ztišit hlasy zvenčí. Z prostoru, kde to není možné, je třeba utéct do ticha. Často je to místo v přírodě, kde lze spočinout a vypnout mysl. V tom tichu a prázdnu lze vyslovit otázku: „Jsi tady? Co mi chceš říct?“ Jsou to krásné okamžiky, kdy přichází odpověď formou blaženého pocitu a nebo můžeme uslyšet konejšivý hlas svého Vyššího Já: „Jsem s tebou. Všechno je v pořádku. Miluji tě.“
Čas pro takovou meditaci by sis měla vyhrazovat pravidelně. Stejně tak jako si dopřávat chvíle OFFLINE, chvíle, kdy nemusíš odepisovat na zprávy, účastnit se diskuzí apod. Centrum dění totiž není na sociálních sítích, ale přímo uvnitř tebe – tam naslouchej.
3. Ctím ve svém životě jistou organizaci a řád. Kultivuji svou mužskou energii.
Ženská energie je charakterizována jako určitý chaos bez jasných cílů, hranic a pravidel. Její podstatou je plynutí. Avšak tak jako řeka potřebuje mít své koryto, aby se nevylila a nezaplavila krajinu, potřebuje být ženská energie v harmonii s tou mužskou. Žena i muž jsou kombinací těchto dvou energií, které je třeba udržovat v rovnováze. Jsi-li velmi ženská a neposiluješ v sobě mužskou energii, může se stát, že budeš ve svém životě bojovat s pocitem slabosti, s emoční nestabilitou, nerozhodností, nebudeš schopna dotahovat věci do konce, tvůj život nebude mít žádný určitý směr a proteče ti mezi prsty.
„Ženská energie je spojována s vodním živlem, s emocemi, nespoutaností, potřebuje však mít svou nádobu nebo koryto – určitý pevný základ.“
Tímto základem je organizace, řád a vytrvalost. Je třeba je nastavit, aby odpovídaly tvým životním prioritám, a poté nastolit disciplínu, díky které se stanou záchytnými body tvého života. Může jít o naprosto banální věci jako je to, že si každý den zacvičím, připravím si každý večer oblečení na ráno, měsíčně publikuji článek na svůj blog apod.
Prvním krokem je tedy uvědomit si, co chci a jaké jsou hodnoty, dle kterých chci žít. Jaké činnosti mě budou posouvat dopředu? Na základě tohoto uvědomění pak zorganizuji svůj život tak, aby v něm byly jisté návyky, díky kterým se nebudu utápět ve zmatku a budu se krok za krokem posouvat k tomu, co jsem si stanovila jako záměr pro svůj život.
4. Jsem ve spojení s přírodou. Jsem uzemněná.
Cítíš se vyčerpaná a bez síly? Možná ti chybí část tebe samé – země, les, vzduch, zvířecí bytosti. Pokud s nimi nejsi pravidelně v kontaktu, pak něco v tobě velmi strádá. Je třeba se s nimi znovu propojit. Dívat se dlouze do kočičích očí, naslouchat křiku ptáků, vnímat jemnost mechu… Tvá podstata je divoká. Pocházíš z lesů. Být zavřená hodiny a hodiny mezi bílými stěnami a vystavená umělému osvětlení a modrému záření z počítače, není pro tvé ženské zdraví dobré.
Ty to cítíš. V hloubi duše to víš, přesto se zdráháš, když tě les volá. Zdráháš se, protože se bojíš té síly, kterou ti připomíná. Nechceš zpátky do lesa. Je ti pohodlně v životě, který žiješ. Ale svou divokost nezapřeš.
„Potřebuješ být ve spojení. Potřebuješ cítit zemi svými chodidly, potřebuješ čerpat energii ze slunce, stromů, květů, vody a kamenů… Teprve pak jsi celistvá, teprve pak můžeš být zdravá a plná síly.“
Nemáš někdy chuť běžet bosá po louce? Nemáš někdy chuť se položit na kameny v řece a nechat ze sebe smýt všechno to umělé, všechno to, co není tvoje? Nemáš někdy chuť zabořit prsty do hlíny a pozorovat, jak se ze semínka rodí rostlina? Všechny takové aktivity tě uzemňují, což je pro ženu velmi prospěšné. Žena potřebuje vnést do své citlivé povahy nadhled. Potřebuje mít oporu v zemi. Pokud cítí tuto oporu a stabilitu, pak nemá potřebu ji hledat u druhých a být na nich nezdravě závislá. Pokud je uzemněná, pak nemůže utonout v moři emocí, které jí proplouvají.
Najdi si svůj způsob, jak být s přírodou a zemí ve spojení a dělej to často. A zejména pak tehdy, kdy se necítíš dobře. Kontakt se zemí představuje úžasný zdroj energie a působí léčivě například na menstruační bolesti. Nezapomenu, jak jsem si poprvé sedla na louce na zem a během chvíle tato bolest odezněla – země si ji vzala. Stačí se na zem položit a pustit to, co nepotřebuješ. Léčivé účinky můžeme pozorovat i při kontaktu se zvířaty – jejich přítomnost tiší bolest a zklidňuje psychiku.
5. Nechávám promlouvat svoji duši. Tvořím.
Ženská duše touží po seberealizaci. Pokud jí k tomu nedáš příležitost, negativně se to projeví ve tvém životě – můžeš se potýkat s únavou, pocitem zmaru, nenaplnění, depresemi. Všechny tyto pocity jsou signálem, že nejednáš v souladu se svou duší a že ji dáváš málo prostoru pro sebevyjádření.
„Každá z nás je ve své přirozenosti umělkyní se specifickým vnímáním světa a jedinečnou tvořivou silou. Je-li však tato síla potlačena, může nás zevnitř doslova sžírat.“
1. Neodevzdávám svou sílu nikomu a ničemu. Místo stěžování si konám.
Nedopusť už nikdy, abys svou ženskou sílu odevzdala nějaké situaci nebo člověku. Tím, že se vzdáš, ztratíš kontrolu nad svým životem, staneš se obětí vláčenou v bezvýchodném kruhu. Často tuhle cestu ze strachu volíš. Uvědom si však, že nikam nevede a že chodíš stále dokola.
Jsou to situace, kdy tě problém přišpendlí na místě a ty přestaneš věřit své ženské síle, která by ho transformovala v něco dobrého. Přitom ve skutečnosti to dokážeš (byť třeba i s pomocí druhých).
Místo stěžování si a stavění se do pozice nemohoucí, konej. Neplýtvej svou energii na stížnosti, vztek a litování se. Zbytečně to nerozmazávej, nedělej z toho aféru. Využij tuto energii na vyřešení / transformaci / vylepšení situace. Problém je výzva k zapojení tvé ženské síly, proaktivity a magie.
„Jako žena můžeš přetvářet svět i sebe sama tím, že nenecháš problémy, aby zahnívaly, ale intuitivně a bez zbytečných řečí je transformuješ.“ *heart*
Krásně na to upozornila i Zlata Hnátová ve svém posledním článku, kde uvádí větu: „A co jsi čekala?“ Že se něco změní, když tu budeš sedět, litovat se a čekat, že někdo druhý to vyřeší za tebe? Nikoliv. Větřím-li ve vzduchu problém či nespokojenost, je to výzva k mému vlastnímu růstu. A ta se neodmítá. Jedině tak mohu sílit.
2. Pěstuji si prázdný a tichý prostor vně i uvnitř. Naslouchám sobě.
Uvědom si, kam se podělo tvé já. Slyšíš ho? Nebo se ztratilo v šumu vjemů, které se na tebe každodenně valí z obrazovek, přijímačů, chatů, konverzací, časopisů a reklam? Seš-li jako žena vystavena dlouhodobě tisícům vjemů, které konzumuješ jeden za druhým, pak věz, že se připravuješ o ohromné množství tvé vzácné energie.
Tvá mysl nestačí tyto vjemy třídit a zpracovávat, všechny přitom zahlcují tvůj systém. Podobně to je i s věcmi, kterými se obklopuješ. Každá z nich na tebe nějak působí. Je-li jich příliš a nejsou-li s tebou v souladu, pak budou nevědomky zaměstnávat tvou pozornost a okrádat tě o energii.
„Snaž se udržovat svou mysl a svůj osobní prostor tiché a prázdné. Nechť jsou tvým útočištěm, které tě vždy osvěží a v němž se setkáš sama se sebou.“
Nejenom pro lepší duševní zdraví, ale proto, abys mohla slyšet hlas své duše, je čas od času třeba spočinout v prázdnotě. Na chvíli vypnout všechny ty rušivé vlivy a být sama. Vyčistit prostor kolem sebe a ztišit hlasy zvenčí. Z prostoru, kde to není možné, je třeba utéct do ticha. Často je to místo v přírodě, kde lze spočinout a vypnout mysl. V tom tichu a prázdnu lze vyslovit otázku: „Jsi tady? Co mi chceš říct?“ Jsou to krásné okamžiky, kdy přichází odpověď formou blaženého pocitu a nebo můžeme uslyšet konejšivý hlas svého Vyššího Já: „Jsem s tebou. Všechno je v pořádku. Miluji tě.“
Čas pro takovou meditaci by sis měla vyhrazovat pravidelně. Stejně tak jako si dopřávat chvíle OFFLINE, chvíle, kdy nemusíš odepisovat na zprávy, účastnit se diskuzí apod. Centrum dění totiž není na sociálních sítích, ale přímo uvnitř tebe – tam naslouchej.
3. Ctím ve svém životě jistou organizaci a řád. Kultivuji svou mužskou energii.
Ženská energie je charakterizována jako určitý chaos bez jasných cílů, hranic a pravidel. Její podstatou je plynutí. Avšak tak jako řeka potřebuje mít své koryto, aby se nevylila a nezaplavila krajinu, potřebuje být ženská energie v harmonii s tou mužskou. Žena i muž jsou kombinací těchto dvou energií, které je třeba udržovat v rovnováze. Jsi-li velmi ženská a neposiluješ v sobě mužskou energii, může se stát, že budeš ve svém životě bojovat s pocitem slabosti, s emoční nestabilitou, nerozhodností, nebudeš schopna dotahovat věci do konce, tvůj život nebude mít žádný určitý směr a proteče ti mezi prsty.
„Ženská energie je spojována s vodním živlem, s emocemi, nespoutaností, potřebuje však mít svou nádobu nebo koryto – určitý pevný základ.“
Tímto základem je organizace, řád a vytrvalost. Je třeba je nastavit, aby odpovídaly tvým životním prioritám, a poté nastolit disciplínu, díky které se stanou záchytnými body tvého života. Může jít o naprosto banální věci jako je to, že si každý den zacvičím, připravím si každý večer oblečení na ráno, měsíčně publikuji článek na svůj blog apod.
Prvním krokem je tedy uvědomit si, co chci a jaké jsou hodnoty, dle kterých chci žít. Jaké činnosti mě budou posouvat dopředu? Na základě tohoto uvědomění pak zorganizuji svůj život tak, aby v něm byly jisté návyky, díky kterým se nebudu utápět ve zmatku a budu se krok za krokem posouvat k tomu, co jsem si stanovila jako záměr pro svůj život.
4. Jsem ve spojení s přírodou. Jsem uzemněná.
Cítíš se vyčerpaná a bez síly? Možná ti chybí část tebe samé – země, les, vzduch, zvířecí bytosti. Pokud s nimi nejsi pravidelně v kontaktu, pak něco v tobě velmi strádá. Je třeba se s nimi znovu propojit. Dívat se dlouze do kočičích očí, naslouchat křiku ptáků, vnímat jemnost mechu… Tvá podstata je divoká. Pocházíš z lesů. Být zavřená hodiny a hodiny mezi bílými stěnami a vystavená umělému osvětlení a modrému záření z počítače, není pro tvé ženské zdraví dobré.
Ty to cítíš. V hloubi duše to víš, přesto se zdráháš, když tě les volá. Zdráháš se, protože se bojíš té síly, kterou ti připomíná. Nechceš zpátky do lesa. Je ti pohodlně v životě, který žiješ. Ale svou divokost nezapřeš.
„Potřebuješ být ve spojení. Potřebuješ cítit zemi svými chodidly, potřebuješ čerpat energii ze slunce, stromů, květů, vody a kamenů… Teprve pak jsi celistvá, teprve pak můžeš být zdravá a plná síly.“
Nemáš někdy chuť běžet bosá po louce? Nemáš někdy chuť se položit na kameny v řece a nechat ze sebe smýt všechno to umělé, všechno to, co není tvoje? Nemáš někdy chuť zabořit prsty do hlíny a pozorovat, jak se ze semínka rodí rostlina? Všechny takové aktivity tě uzemňují, což je pro ženu velmi prospěšné. Žena potřebuje vnést do své citlivé povahy nadhled. Potřebuje mít oporu v zemi. Pokud cítí tuto oporu a stabilitu, pak nemá potřebu ji hledat u druhých a být na nich nezdravě závislá. Pokud je uzemněná, pak nemůže utonout v moři emocí, které jí proplouvají.
Najdi si svůj způsob, jak být s přírodou a zemí ve spojení a dělej to často. A zejména pak tehdy, kdy se necítíš dobře. Kontakt se zemí představuje úžasný zdroj energie a působí léčivě například na menstruační bolesti. Nezapomenu, jak jsem si poprvé sedla na louce na zem a během chvíle tato bolest odezněla – země si ji vzala. Stačí se na zem položit a pustit to, co nepotřebuješ. Léčivé účinky můžeme pozorovat i při kontaktu se zvířaty – jejich přítomnost tiší bolest a zklidňuje psychiku.
5. Nechávám promlouvat svoji duši. Tvořím.
Ženská duše touží po seberealizaci. Pokud jí k tomu nedáš příležitost, negativně se to projeví ve tvém životě – můžeš se potýkat s únavou, pocitem zmaru, nenaplnění, depresemi. Všechny tyto pocity jsou signálem, že nejednáš v souladu se svou duší a že ji dáváš málo prostoru pro sebevyjádření.
„Každá z nás je ve své přirozenosti umělkyní se specifickým vnímáním světa a jedinečnou tvořivou silou. Je-li však tato síla potlačena, může nás zevnitř doslova sžírat.“
Tvořit znamená nechat promlouvat sebe skrze činnost, u níž vypneš mysl a napojíš se na své srdce. Může to být tanec, kresba, modelování z hlíny, fotografování, výroba šperků, psaní, zpěv, tvorba mandal, pletení… Ty sama víš nejlépe, co tě volá – co tě pohltí, při čem se dostaneš do nádherného meditativního stavu, při čem zažiješ pocit extáze, síly a radosti. Jsou to chvíle, kdy se tvá duše tetelí a celou tě prosvěcuje. Buď s ní v kontaktu po celý den. Ptej se: Jak se cítíš? Co krásného dnes vytvoříme?Téměř do jakékoli činnosti můžeš vložit něco ze sebe. Obohacuj svět o sebe sama. Dovol, aby z každého tvého počinu sálala tvá jedinečnost. Tvá duše nesnese být utiskovaná, potřebuje svobodu, aby tě mohla odměnit pocitem naplnění a sebevědomí.
Život nemá být podle přikázaných měřítek, má být tvým vlastním uměleckým dílem. A tak je to správně. Zapomeň na to, že ti říkali, že neumíš kreslit. Zapomeň na to, že jsi nikdy netancovala. Nejsi v umělecké soutěži, nemusíš cítit stud, jsi ve svém životě a ten potřebuje, abys v něm míchala barvy, tóny, vůně, pohyby, tak jak to cítíš právě ty. Tak ho nenech utonout v šedi dnů, které padají jeden za druhým jako z automatu.
Uzři ten potenciál, který v tobě dříme, zdivoč a vezmi si svou sílu zpět.
Zdroj obrázků v článku: unsplash.com
Článek byl publikován pro web laqs.eu
