Designová dílna Kovaný Petr je z Jindřichova Hradce, majitelé jsou Simona a Petr Bohatí. Tato dílna měla být nejdříve kovárnou, ale změnila směr výroby na designovou dílnu, kde se pracuje nejen s kovem, ale i se dřevem a sklem a jiným materiálem.
Po třech letech se mi podařilo je znovu oslovit a rozhovor je na světě 🙂
P. Simono, děkuji za nedávný rozhovor přes telefon. Jsem z Vás nadšená! Za 3 roky se u Vás udály velké změny. Pokročili jste s výrobou více k industriálu a k originálnímu designu a děláte i na velkých zakázkách. Používáte neotřelé a jedinečné prvky. Kde hledáte inspiraci? Máte plodné nápady spíše v noci nebo během dne? Přibližte nám prosím události od roku 2017.
Do roku 2017 jsme pracovali v provizorních podmínkách malé dílny a byli jsme limitováni prostorem. V bývalé dílně jsme mohli buď kovat nebo pracovat se dřevem, ale s obojím ve velmi omezené míře. Chyběl nám pracovní plac a využívali jsme do velké míry otevřený dvůr a při změnách počasí se u nás děly bleskové přesuny před deštěm a větrem a bylo to vyčerpávající.
Dlouho jsme mluvili o stavbě dílny ve dvoře, krásná kamenná zeď, ale místo jinak úplně k ničemu, kromě dílny. Pracovně jsme byli velmi vytížení a nevěděli jsme, kde na stavbu vzít čas a energii, ale z druhé strany bylo jasné, že pracovat ve stávajících podmínkách je dále neúnosné a že jsme limitováni malým prostorem natolik, že se nemůžeme pustit do větších celků a neposuneme se dál.
Pustili jsme se do stavby a bylo to velmi vyčerpávající období, hlavně pro muže. Jsme stále dva a valná většina fyzické práce leží na Petrovi. Od základů až po krov a položení střechy dělal vše sám. Tak nějak “po práci”. Do dílny jsme se stěhovali koncem roku 2017, stavba trvala něco přes rok.
Prostorově jsme si výrazně polepšili, ale čekala nás další fáze, postupné vybavování dílny stroji a nástroji. To je ale nekonečný příběh, pořád je co zlepšovat.
Co se týče inspirace, jak jsme se již zmínili, milujeme staré industriální budovy a nádraží a jsme nadšenými cestovateli po urbexech a brownfieldech u nás i v zahraničí. Jsme velkými příznivci využívání starých průmyslových staveb k jiným účelům a naopak litujeme každé takové budovy, která jde k zemi. Zde nacházíme velký zdroj inspirace. Další inspirací je nám moře a přímořský život, jeho přístavy, zejména ty průmyslové, doky, jeřáby a překladiště.
Výzvou je pro nás recyklace a proměna objektů, které lidé zahazují jako nepotřebné. Dáváme nový život užitému dřevu i sklu. Kovářskou práci využíváme jako prostředek k dotažení celkového designu a používáme ji umírněně a střídmě.
Tyty základní inspirační zdroje rádi spojujeme dohromady a když najdeme zákazníky s tímtéž cítěním, je to radostná práce. Tak vznikĺo zábradlí Navy, posuvné dveře LofTrain a pantové dveře BoatLoft.
Zcela samostatnou prací jsou pro nás svítidla. Například řada LamPipe vznikla díky tomu, že jsme získali unikátní soubor starého skleněného potrubí a stojací lampa LamPort přímo odkazuje svým designem na starý přístav, na dřevěné ohrady a velká světla přístavních mol.
V noci nám nápady hlavou netáhnou, pracujeme deset, dvanáct hodin denně včetně víkendů a náš spánek se podobá spíše bezvědomí.
Jak jsem pochopila, práce pramení z Vašeho vnitřku, s manželem máte nápady, rozumíte si a do výrobku vkládáte své myšlenky i srdce. Proto je výsledek dech beroucí. Miluji dřevo, kov a jedinečné prvky a ty Vaše věci jsou jedinečné, dominantní a přitom tak čisté, přírodní, dýchají životem. Jde vidět, že pracujete s láskou a promítá se to i do výsledku. Po kom máte oba takové nadání?
Díky za pěkná slova, moc nás těší, že se vám naše práce líbí. Co se týče nadání, doplňujeme se. Zpočátku jsem já malovala návrhy, věnovala se tvorbě stránek a komunikaci se zákazníky, zatímco muž se věnoval výrobě. Já sice také pracovala v dílně, ale převážně jsem připravovala dřevo nebo pracovala na finálních povrchových úpravách.
Hlavní důraz jsme od začátku kladli na to, aby byl náš design funkční a pokud možno víceúčelový. Naše zrcadlo má polici s ohrádkou a háčky, má tedy více funkcí, jídelní stůl má vložený kachel, jeho otočením získáte svícen. Stojací lampa Lamport je polohovací, má malou ocelovou poličku na knihu a její zadní část může sloužit jako další odkládací plocha.
Zatímco já jsem vymýšlela a navrhovala nové kusy, Petr do nich vnášel řád, aby byly vyrobitelné. Třeba vložený kachel do jídelního stolu byla velmi těžká práce, nemluvě o posuvných dveřích, jejichž boční konstrukci jsme museli několikrát měnit.
Ani jeden z nás nevíme, zda je toto naše směřování zděděné. Já jsem od mala prolézala opuštěné domy a továrny ve Strašnicích a na Žižkově a Petr dělal to samé ve Střešovicích, v Dejvicích, na Břevnově. Ale směle můžeme říci, že děti to převzaly naplno. Naše letošní dovolená v Chorvatsku byl jeden velký urbexový výlet. Zatímco jiní špacírují po nábřežích a cpou se zmrzlinou, my jsme den po dni lezli po starých fabrikách, opuštěných školách a šplhali do kopců, abychom mohli obdivovat větrné elektrárny a riskovat přitom obří pokutu, protože jsme lezli, kam se nesmí.
Na výrobě se podílíte celé roky s manželem jen ve dvojici, to musí být hodně náročné, ještě když pracujete na zkrácený úvazek a máte dům se zahradou. Vůbec nechápu, že máte čas po večerech plést svetr a děláte ve volném čase sýry. Obdivuji Vaši energii. Dá se tohle vůbec všechno zvládnout, aniž by člověk neměl problém se spaním nebo něco nezanedbával?
Ano, je pravda, že pracuji na částečný úvazek jako pracovní asistent mentálně postižených. V rámci lesního projektu s nimi spolu s báječnou kolegyní jezdíme do lesa a je to fyzicky náročná práce. Takže to stíháme, jak se dá a hlavně hasíme ty největší požáry. Někdy zanedbáme dům, jindy zahradu, ale práci v dílně nikdy. Čas máme spočítaný na půlhodiny a málokdy si dovolíme část víkendu strávit jinak, než prací. Sýry dělám jednou týdně odpoledne a vždy přitom musím zvládnout ještě jiné práce. Oba o víkendech částečně “relaxujeme” prací na zahradě a na domě. Když si chceme opravdu odpočinout, musíme odjet pryč. Cestování milujeme a máme na to málo času, to nám asi chybí úplně nejvíc.
Jací zákazníci jsou ti nejlepší? Vím, že musíte odmítat některé požadavky. Nelze všem vyjít vstříc. Jaký byl nejhorší nápad klienta, který se nedal zrealizovat? Na jaký projekt jste nejvíce hrdi? O jaké věci je největší zájem?
Nelze říci, o jaké věci mají zákazníci největší zájem, často to jde ve vlnách. Svého času jsme dělali obrovské množství garnýží, jindy vyrábíme mraky schránek a někdy máme rozpracovaných několik komod najednou.
Dá se ale říci, že práce se starým dřevem dnes tvoří většinu zakázek. Nejsme si jisti, zda lze vybrat jeden výrobek nebo realizaci, které nám přirostly nejvíc k srdci. Nejraději děláme realizace, na nichž sice opakujeme již zavedené postupy, ale kde můžeme vymyslet třeba i maličkost, která je potom výrazným designovým prvkem celku. V poslední době to byl třeba truhlíkový regál se západkami a výsuvný věšák na ručníky na koupelnovém pultu. To jsou ovšem zakázky, nejvíc se dokážeme vyřádit, když nejsme omezeni rozměrem a zadáním, ale můžeme tvořit volně, jako to je například u první lampy ze série LamPipe nebo u stojacího svítidla LamPort.
Někdy se nám stává, že se na nás někdo obrátí s požadavkem, který není pro naši dílnu vhodný. Vzpomínáme si třeba na kovanou misku na psí žrádlo nebo na balkonové zábradlí na paneláku, které chtěla majitelka bytu osadit kovanými tulipány. Naštěstí jsou takové dotazy spíše výjimečné, protože naši zákazníci většinou dlouhodobě sledují náš fb profil a vědí dobře, co od nás mohou čekat. Jednou nám jedna paní napsala pod příspěvek nasdílený na jiném profilu, že naše práce je vhodná “leda tak do garáže” a udělala nám tím radost, i když to nemyslela jako lichotku. Pro nás je to pochvala, protože “garage style” je přesně naše gusto a naši zákazníci jsou zjevně stejného ražení.
Vlastně můžeme říci, že všichni naši zákazníci jsou zároveň ti nejlepší. Jejich zakázku s nimi předem konzultujeme, pracujeme s jejich mírami, požadavky, nároky a s místem, kde nakonec bude naše práce zabydlena. Mnohonásobnou radost potom máme, když se k nám zákazníci vracejí. Je to velmi časté a pro nás velká odměna.
Píšete i knihy, o čem jsou a kde si je můžeme zakoupit?
Ano, to je pravda. V roce 2017 mi vyšla u Albatrosu kniha Máňa a my druzí. Je to o dětství a dospívání ve Strašnicích a na Žižkově. Praha šedesátých a sedmdesátých let viděná očima dítěte a popsaná ich formou, vzpomínková a lehce ironická kniha.
Druhá kniha je novela vydaná nakladatelstvím Host. Jmenuje se Všichni sou trapný a je to o Žižkově z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.
Teď je v Hostu před vydáním moje třetí kniha, název zatím hledáme, uvidíme, jak to všechno dopadne. Mám rozepsané povídky, pokračování Máni a přemýšlím o další novele, téma už mám.
Máte nějakou radu pro lidi, jak být i v tako obtížné době v pohodě?
Vůbec si netroufám v tomto smyslu udílet nějaké rady. Je mnoho lidí, kteří dnes zápasí o své živnosti, nevědí, jak zabezpečí své rodiny, zda nebudou muset zavřít své podnikání, přitom se ocitli v situaci, kterou nezavinili. A ještě více lidí je na tyto živnosti navázáno zaměstnaneckým poměrem. Vůbec nevím, jak bych v téže situaci obstála a jen si strašně moc přeju, aby to všichni zvládli. Chtěla bych jen poprosit, aby se lidé neuchylovali k těm, kteří jim slibují, že cokoliv zařídí za ně a jako občané volili své zástupce po zralé úvaze.
Moc děkuji za rozhovor. Přeji hodně sil a zdraví a ať se Vám a manželovi i nadále daří.
Blogerka Michaella ve spolupráci s Designovou dílnou Kovaný Petr ze dne 12. 10. 2020 pro onlinepokec.cz
Obrázky jsou originální, ukázka ruční tvorby z dílny. Použity jsou se svolením autora.
