Období První republiky mám ráda. Je to doba, kdy se ženy oblékaly žensky, uměly se chovat podle etikety a svět celkově vypadal úplně jinak, než ho známe dnes. Samozřejmě, ne všechno bylo ideální. Já bych se ale chtěla dnes zaměřit na to, proč si myslím, že bychom si z tohoto období historie měly vzít příklad.
K První republice jsem se dostala úplnou náhodou. Už od dětství jsem sledovala filmy pro pamětníky a poslouchala celou řadu vyprávění své prababičky (ročník 1924). Vždy mi přišlo být zábavné, že se bála krávy a lepší boty do města stály 25,-. Na druhou stranu vím, že řada početných rodin neměla pomalu co jíst a že babička dřela od rána do večera, aby se zajistila.
Jednoho dne jsem dostala příležitost předvádět módu První republiky při příležitosti slavnostního otevření hotelu v Jeseníkách. Brala jsem to jako výzvu. Bylo mi něco málo přes dvacet a chtěla jsem zkusit být na jeden večer dámou ze zlatých dvacátých. (Jinak řečeno Flapperka.)
Rok se s rokem sešel a na těchto módních přehlídkách předvádím vcelku pravidelně. Dnes však už o něco sofistikovanější módu 30. a 40. let. Naposledy tomu bylo tento víkend na Historických slavnostech ve Velkém Meziříčí, kde jsme si připomněli vznik republiky.
Jak tak člověk chodí oblečen v šatech z první poloviny 20. století mezi běžně oblečenými lidmi, hodně se toho dozví.
Zde přináším několik postřehů, kvůli kterým si myslím, že by bylo fajn některé prvky z doby První republiky vrátit do běžného života. Pokud se nám to povede, myslím, že svět bude mnohem hezčím místem pro život.
1. Klobouky
V době První republiky byly klobouky naprostou samozřejmostí. Ne jako dnes, kdy máme pocit, že kdykoliv si ho nasadíme na hlavu, všichni na nás hází poněkud nepatřičné pohledy. (Což ve vás přirozeně může vzbudit pocit nejistoty, zda je pro vás klobouk opravdu to pravé.)
Za sebe musím říct, že je jen málo věcí, které ženě padnou víc, než právě správně zvolený klobouk či jiná pokrývka hlavy. V zimě se nikdo nepozastavuje nad tím, proč nosíte vlněnou čepici. Proč tedy v létě nevyhodíte kšiltovku a nenahradíte ji něčím estetičtějším? Na podzim se zase skvěle hodí vlněný baret, díky kterému si budete připadat velmi šik.
Za mě tedy klobouk nepatří pouze na královskou svatbu. Ženy by měly začít více experimentovat a užívat si nošení nových a zajímavých kousků.
2. Délka sukní
Kdykoliv si chci v běžném obchodě koupit něco, co by alespoň trochu odpovídalo stylu retro/vintage, obvykle to ztroskotá na délce sukně. Ta byla totiž obvykle někde mezi koleny a kotníky. Dnešní sukně jsou tedy z historického pohledu příliš dlouhé, nebo naopak příliš krátké.
To je škoda, vzhledem k tomu, že midi délka sukně lichotí více různým typům postav, nemluvě vůbec o tom, že je tato délka vhodná pro všechny věkové kategorie žen.
3. Kabelka
S kabelkami je to věčný boj. Do té dnešní se toho musí vejít vážně hodně. Proto je otázkou, zda toho s sebou nenosíme moc. Samozřejmě, musíme počítat se stále většími telefony a peněženkou, jinak vám ale bude bohatě stačit něco, kam se vejdou klíče, kapesníčky a rtěnka.
P.S. Batohy se nosí do lesa. Nebo do tělocvičny.
4. Úprava zevnějšku
Ačkoliv mnoha ženám v období První republiky nebylo hej, vždy se snažily chodit ven upravené. Vždy měly ve skříni jedny lepší šaty, vždy si daly práci s úpravou vlasů a nikdy nerezignovaly na to, aby šly ven nenalíčené (pokud na líčidla měly). Občas stačí nanést pouze rtěnku a uvidíte, že i jen ona dokáže během chvilky pozvednout úroveň vašeho zevnějšku.
V dnešní době máme pocit, že nás omlouvá fakt, že jsme unavené, přepracované nebo dokonce líné se upravit. O století zpět byste si za tento přístup vykoledovala jen pěknou ostudu. (Dvě minuty na úpravu sebe sama si najde každý.)
Také mi přijde škoda, že lepší věci si lidé nechávají ve skříni na “lepší příležitost”. Jenže ta nikdy nemusí přijít, takže vám věci ve skříni zůstanou tak dlouho, že na ně buď zapomenete, nebo se do nich nevejdete. (A to je rozhodně škoda.) Není tedy důvod si hezké věci nechávat až na pak (čímž neříkám, že máte jít nakupovat ve velké večerní).
Tento článek nevznikl proto, aby odsoudil všechny ženy dneška. Spíš je to malé ohlédnutí za tím, co bychom mohly udělat proto, abychom se začaly opět cítit jako ženy a získaly zpět trochu ženského sebevědomí. Já díky módě z let 1918-1938 znovu objevila to, co už mnoho žen zapomnělo. (A samozřejmě mě baví, že pomocí living history můžu někoho něco naučit.) Zkuste to taky a uvidíte, že i váš život bude najednou mnohem zajímavější. 🙂
Zdroj obrázků: abonas.com, Archiv autorky, pro Starý svět – půjčovna kostýmů
