Tato kniha znamená mé první setkání s touto mladou autorkou. Knížka se mi od první stránky velmi dobře četla, snad proto, že i já chodím ráda do lesa, na houby, hodně času jsem strávila na rodinné chatě položené hned u lesa.
Sára, pětadvacetiletá dívka žije sama na staré rodinné chatě na Šumavě. Má přiznaný nejnižší invalidní důchod a houbaření se stává jediným jejím přivýdělkem. Každé ráno si zavazuje o tři čísla větší, letité pohorky po otci a vyráží s košíkem do lesa. Její trasa má úctyhodných 25 kilometrů. Od jara do podzimu sbírá houby pro malou restauraci v Sušici, tímto si vždy přivydělá pár stokorun.
Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nestýká, nepřátelí. Po smrti matky zpřetrhala vazbu i se svými dvěma bratry. Jen čas od času se vydává za svojí psychiatričkou do Plzně, přesvědčit jí o svém vyrovnaném stavu.
Zpráva o matčině smrti její život příliš nezmění, avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo?
