Blog mámy, která rekonstruuje svépomocí dům a sem tam se o radosti a strasti s tím spojené chce podělit a třeba i podpořit, inspirovat a pobavit ty, které se do něčeho podobného chtějí pustit 🙂
Počáteční stav:
1 dítě
1 hrubá stavba
1 zaměstnání
1 příjem
1 stavební spoření
1 půjčka
1 ex
0 zkušeností
0 znalostí z oboru
0 hlídaček a hlídačů
0 kontaktů
Jsem máma, co se pustila do rekonstrukce bydlení s naivní představou, že to zvládne a ono se to někdy i daří… no a občas taky ne. Stavebníci nejsou, dojdou peníze, stavební firma udělá něco jinak než chci, praskne voda a vyplaví mi sklep… Ale i tak bych se o ty zážitky a zkušenosti ráda podělila s ostatními. Nehledejte tu odborné termíny a postupy nebo poslední trendy oboru. Mám ráda moderní architekturu, ale moje vlastní bydlení odpovídá mým možnostem, schopnostem a ne/znalostem. I tak se občas poštěstilo a pár věcí se na stavbě povedlo. Někdy dokonce s minimalistickými náklady a pěkným výsledkem. A pokud se to nepovedlo, je to zkušenost a o tu se chci podělit taky 🙂
Takže jak to začalo…
Do stavby domu bych se nikdy nepustila sama, ale jak se to tak v životě někdy stává, dopadlo to tak. Když se nám narodila dcera, řešili jsme bytovou situaci a můj dědeček nám poskytl finance na menší byt. Vzhledem k tomu, že tatínek dcery je ze stavařské rodiny, koupili jsme menší domeček k rekonstrukci, na kterou jsme chtěli ještě něco našetřit. A tak jsem šetřila a mezitím vznikl projekt na totální rekonstrukci, který trochu přesahoval moje možnosti. Ale když máte doma odborníka, tak mu věříte a necháváte mu volnou ruku.
Ze začátku mě navíc vytěžovalo miminko, ale dcera rostla, začala jsem chodit do práce a postupně se začalo bourat a rekonstruovat. Ale docházely finance a na tuhle část projektu jsem byla tak nějak sama. No a nakonec jsem zůstala sama i na tu stavební část. Chvíli jsem sbírala odvahu a po rozhodnutí jestli prodat nebo ne, jsem se do toho pustila. Neměly jsme s dcerou kde bydlet, financí nazbyt taky moc nebylo, ale opět díky mým skvělým prarodičům, stavebku a menší půjče, se rozjely další stavební práce. Není to ještě příběh s happyendem, ale už je tu radost, odvaha a vůle to nevzdávat. A tak se o to chci podělit a dodat třeba i odvahu těm, kteří váhají. Ale nebudu to malovat narůžovo, a to doslova… já ráda šedou 😀
