Soubor tří povídek na téma rodinných vztahů.
Zmizel – Příběh vyprávěný očima mladšího z bratrů Jakubem, tehdy ještě chlapcem. O vztazích v rodině, o bratrské „nelásce“, o pocitu, že člověk není dost dobrý a nezaslouží si tím pádem pozornost a lásku otce. O tom, jaké je to žít po úraze s jednou nohou a jak moc se změní život v rodině poté, co starší bratr Martin beze stopy zmizí… Pro mě osobně hodně drsný příběh.
Na krátko – Druhá povídka viděno očima malého Vojty, který mi dle popisu přišel jako dítě postižené autismem. Opět rodina, kde chybí mužský vzor. Matka Jiřina a její dvě děti – starší Pavlína a mladší Vojtěch. A také babička. Každé z dětí má jiného otce, tatínek Pavlíny žije v Americe a na dceru alespoň platí a tu a tam pošle balík. Má přislíbeno, že o prázdninách za ním může jet. Mladší chlapec otce nezná, jako malému mu matka nalhala, že je námořník. Přitom je jím ženatý muž od rodiny, žijící ve stejném městě. Ovšem není to žádný „tatínek roku“, rád se napije a tak jeho manželství nakonec skončí v troskách. A i on se najednou cítí sám …
Věneček – tato povídka se mi četla asi nejhůře, trvalo mi, než jsem se zorientovala v rodinných vazbách a v tom, jak je příběh psán. Tu ze současnosti a najednou se vrací do minulosti. Helenka a Hanka, dvě sestry, společná matka a otec? Je Vladimír otcem obou dcer, nebo jen mladší Hanky?
Ve všech příbězích jde o pochroumané nitro, odcizení, žárlivost, vztek, poznamenání, smutek, nenávist, které si s sebou aktéři nesou celý život. Ve všech povídkách se prolínají myšlenky a přemítání jednotlivých postav, problém vidíme z různých úhlů, ale nedočkáme se ani zlepšené komunikace, ani šťastného závěru.
