Další z knížek od Petry Soukupové, která se mi dostala do rukou a za mě opět pěkné čtení.
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit.
Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?
V knize se vyvíjí vztah Alice a Richarda od prvního rande až po společné manželství a rodinný život. Alice s Richardem nejsou úplně typickým zamilovaným párem, od začátku tak nějak cítíte, že to úplně neštymuje. A čím déle jsou spolu, čím více se mezi nimi rozvíjí onen manželský stereotyp, tím hlubší se mezi nimi tvoří propast. Zda půjde dlouholetý vztah zachránit či zda se každý vydá jiným směrem, to už si přečtěte sami.
Od knihy rozhodně nečekejte napětí, složité dějové linky či akce. Příběh představuje sondu do vztahu dvou lidí, jimž se jejich láska rozpadá mezi prsty z důvodu každodenních nedorozumění. Myslím si, že každý z nás zde musí najít jisté asociace se svým životem – ať už z dětství, nebo z prožitých vztahů (a pokud ne, jste asi šťastnými jedinci).
Moc se mi líbila ta zdánlivá jednoduchost a nenáročnost, která po dočtení knihy vyplyne v hloubku celého příběhu.
