Patizon se znovu objevuje na našich zahrádkách. Obsahuje spoustu minerálů a vitamínů, má málo kalorií, chutná báječně a v kuchyni se dá upravit na mnoho způsobů. Za dobrých podmínek roste jako z vody a plodí jako o závod. Jak ho správně pěstovat, aby byl užitek co největší?
Poznat patizon od tykve čili dýně je velmi jednoduché, je totiž kultivarem dýně obyčejné neboli chřestové – Cucurbita pepo, var. cylindrica. Typický pro patizon je diskovitý tvar plodu, na okrajích zvlněný, bílé, žluté či zelené barvy. Samotná rostlina se vzhledem od dýně téměř neliší. Vyroste do mohutného keře, kde se v úžlabí listů tvoří výrazně žluté květy podobné jako u okurky. Květy zůstávají otevřeny pouze jeden den a jsou současně samčí a samičí na jedné rostlině, proto není nutné pěstovat kvůli opylení více rostlin.
Kdysi bývalo pravidlem, že tykve se pěstovaly výhradně na kompostu. Což o to, živin tam měla nenasytná rostlina dost, ale mnoho jich tam po ní nezůstalo. Přes sezónu vytáhla z půdy, co mohla. Proto se doporučuje patizony (ale samozřejmě i jiné tykve) pěstovat tam, kde nebudou utlačovat ostatní rostliny a v půdě najdou dostatek organických látek bohatých na dusík. Jestliže takovou „záživnou“ půdu na zahradě nemáte, bude nutné dodat pořádně rozleželý kompost, chlévský hnůj nebo doplňovat průběžně živiny speciálním hnojivem pro plodové zeleniny.
Stejně náročné jsou patizony i na zálivku. Mají rádi stálou vlhkost půdy a doporučuje se zalévat raději méně, ale častěji. Ve vlhkých létech stejně jako okurky trpí porost padlím okurkovým. Stručně řečeno, zálivka i nároky na výživu jsou shodné s pěstováním okurek, ovšem je třeba množství vody přizpůsobit mohutnosti rostliny.
