Tato knížka mi před časem přišla domů v rámci nějaké výhry v soutěži a ve finále to vůbec nebylo špatné počtení.
Živelná Nela má neobvyklý talent kombinovat chutě i komplikovat si život. Rozhodne se zanechat v Praze svého podnikání a vyráží k norskému fjordu živit se jako servírka. Se slušnou dávkou rebelství a perfekcionismu nevydrží dlouho na jednom místě a po půl roce odchází na chladný anglický venkov. Sní o životě v Londýně, vlastním bistru a teple v pokoji. Do cesty se jí pletou muži, jídla i svérázní hosté. Na dřeň upřímný, vtipný a dojemný příběh je o hledání svého místa, boji a usmíření s minulostí. Kniha je samostatným příběhem, ale zároveň i volným pokračováním románu Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice.
Kniha o EGU, touze poznávat , učit se a prosazovat se. O nepoddajnosti i pracovitosti, nevázanosti, o vášni pro vaření. O (ne)kompromisech. Oddychové čtení. Trochu mi vadila jakási neuspořádanost – ale ta je vlastně charakteristickou vlastností hlavní hrdinky, tak možná proto se objevuje i ve stavbě povídání. A je to povídání poučné, odhalující zákulisí některých restaurací.
