Už je to rok a pár týdnů, kdy jsme od sousedky dostali malé neduživé a nemocné kotě. Bylo nádherné, rezavé s modrýma očima. Přestáli jsme všechny “peripetie” a dneska je z kotěte krásný, zdravý, byť trošku menší a ustrašenější kocourek. Říkáme mu Strašpytlík, je trošku bojázlivý a nedůvěřivý. Je to úžasný “parťák” pro našeho psíčka. Jsou nerozlučná dvojka a kocourek za mnou běhá jako můj “ocásek”. Jsme rádi, že se mu u nás daří dobře. Kamarádí se i s vnoučkem, oba se navzájem “respektují” a vnouček zase získává vztak ke zvířátkům. Dokonalá symbióza. Trošku máme problém, pokud chceme někam vycestovat. Pejska dáme k perfektním lidem do hotelu, říkáme, že je na dovolené, ale nevíme co s kocourkem. Tak jen doufáme, že když má dostatek granulí a vody, tak se nějak obdobím, kdy nejsme doma, prokouše.
