Tuto poměrně útlou knížku jsem četla již před pár lety a nyní jsem se k ní opět vrátila.
“Ztráty jsou pozitivní” a “Nejvíc o tobě vypovídá to, co nejvíc skrýváš” – to jsou dva z dvacetitří objevů, k nimž dospěl autor v době, kdy bojoval s rakovinou.
„Bylo mi čtrnáct, když jsem musel poprvé do nemocnice. V levé noze mi našli osteosarkom. Nechal jsem školy, opustil známé prostředí a začal nový život.“ Tak začíná autorova desetiletá anabáze, při níž putoval po různých zdravotnických zařízeních.
Během té cesty přišel o nohu, plíci a část jater. Přesto s neuvěřitelným optimismem na toto období vzpomíná jako na jedno z nejlepších v životě.
Se silnou dávkou černého humoru líčí vlastní zážitky i osudy stejně postižených dětí a vzájemnou solidaritu. A seznamuje čtenáře se světem „žlutých lidí“, kteří jsou pro štěstí člověka nepostradatelní.
Zvláštní a krásná kniha, která donutí člověka se zamyslet. Není o rakovině. Je o životě. O žlutých lidech, se kterými se setkáváme a ani o tom nevíme.